Knihy online

EMANUEL SWEDENBORG

PROROK NOVÉHO VĚKU

Martin D. Krejza

Jsou osobnosti lidských dějin, které se těší trvalému zájmu veřejnosti, přestože jejich přínos rozvoji lidstva je přinejmenším sporný, a jsou i tací, kteří stojí zcela mimo cetrum zájmu laiků i oborníků, a přece jejich odkaz vnáší světlo a inspiraci do mnoha tajů lidské existence. K těm druhým nepochybně patří Emanuel Swedenborg, který u nás není příliš známý, ale jehož celoživotní touha po setkání s Bohem, ze které pramenilo jeho hledání lidské duše, mystické zážitky a teologické dílo, patří zcela nepochybně k nejcennějším a nejzajímavějším duchovním odkazům křesťanství. V tomto článku, který může být pouhým nástinem jeho života a díla, protože více si u tak košaté osobnosti nemůžeme dovolit, vás stručně seznámíme s jeho vědeckou prací, poněkud podrobněji pak s obdobím, kdy mu byl postupně zpřístupňován duchovní svět a krátce vás provedeme jeho teologickými knihami.

E. Swedenborg se narodil 29.ledna 1688 ve Stocholmu v rodině Jespera Swedberga a Sáry Béhmové jako jejich třetí dítě. Jeho matka pocházela z bohaté rodiny majitele dolů a měla řadu významných příbuzných v oboru důlního průmyslu. Emanuelův otec byl profesorem teologie na universitě v Uppsale a děkanem v tamní katedrále. Později se stal biskupem ve Skaře, a to znamenalo povýšení jeho rodiny do šlechtického stavu královnou Ulrikou Eleonorou. Jedním z důsledků tohoto vyznamenání byla změna rodinného jména ze Swedberg na Swedenborg a druhým pak, že od roku 1719 až téměř do konce svého života byl E.Swedenborg členem švédského parlamentu. Biskup také sloužil jako kaplan královské rodiny, a měl tak volný vstup do nejvyšších společenských a politických kruhů Švédska. Emanuel vstupuje ve svých jedenácti letech na univerzitu v Uppsale, kde studuje filosofii, právo, matematiku a jazyky, včetně hebrejštiny a řečtiny.

Po skončení universitních studií hodně cestuje. Za svůj život podniká celkem 11 dlouhých cest za hranice Švédska (na jedné z nich navštěvuje i Prahu) a věnuje se dalšímu studiu, které zahrnuje kosmologii, anatomii, fyziologii, politiku, ekonomii, metalurgii, mineralogii, důlní inženýrství a chemii. Během své vědecké kariéry vydavá řadu rozsáhlých prací k nejrůznějším vědeckým i technickým otázkám. Můžeme říci, že se naprosto nenasytně vrhal do dalších a dalších vědních oborů, takže nakonec se bezpečně orientoval ve všech oborech tehdejší vědy, což tehdy ještě bylo možné. Nejvíce ho však přitahují dva okruhy otázek: kosmologie a přirozenost lidské duše. Své kosmologické představy, které byly potvrzeny až moderními výzkumy na poli atomové fyziky, rozvádí v třísvazkové práci s názvem Filosofické a mineralogické práce, své hledání lidské duše pak v práci Ekonomie živočišné říše. Jeho biologické studie nervového systému a mozku jsou uznávány jako první správné pochopení funkce mozkové kůry a dý-chacích pohybů mozkové tkáně. Dnešní vědci uznávají, že Swedenborgovy objevy otevřely cestu k základům nervové a smyslové psychologie. Je také ceněn za pochopení funkce a důležitosti žláz s vni-třní sekrecí, zvláště pak hypofýzy.

V roce 1716, ještě dříve než období cestování a studia skončilo, začal Swedenborg dlouhou kariéru ve službě společnosti. Král Karel XII. jmenoval talentovaného osmadvacetiletého vědce do úřadu mimořádného poradce Královského kolegia dolů. Toto postavení, i když částečně čestné, představovalo různé druhy povinností spojených s inspekcí a rozvojem dolování, jednoho z nejdůležitějších švédských průmyslových odvětví. Po třicet jedna let Swedenborg také sloužil jako placený člen Báňské rady, která se pravidelně scházela a rozhodovala o všech záležitostech týkajících se důlního průmyslu. Svou činnost v Báňské radě ukončil až roku 1747, kdy rezignoval, aby se mohl plně věnovat důležitější práci, o které věřil, že je k ní povolán. Nemůžeme pominout ani jeho další aktivity. Král byl rovněž zaujat Swedenborgovou editorskou prací pro vědecký časopis Daedalus, první periodikum, které se ve Švédsku zabývalo přírodními vědami, a požádal ho, aby pracoval jako jeho inženýrský poradce. V královských službách Swedenborg zastával místo stavebního dozorce na několika důležitých veřejných stavbách. Byl pověřen zpracováním projektů a provedením staveb nového typu suchého doku, plavebních kanálů, strojů pro zpracování zdrojů soli a systému pro přepravu velkých válečných lodí po souši. Mimo to prokázal svůj tvořivý talent nakreslením proveditelných skic budoucích strojů, včetně letadla, ponorky, parního stroje, vzduchové pušky a stáložárných kamen.

Na vrcholu své vědecké kariéry, slávy uznání vědeckého světa je však Pánem povolán do nové služby, jež znamená konec této činnosti a otevírá před ním zcela nové zaměření jeho života, které jeho zvídavému duchu konečně poskytne nekonečný prostor k bádání. Tato druhá část jeho života, pro nás mnohem zajímavější, začíná v jeho 55 letech v roce 1743, kdy je mu postupně, avšak velmi rychle otvírán a zpřístupňován duchovní svět. Během dvou let dosáhne tento kontakt takové síly, že je schopen za plného vědomí pobývat v obou světech současně. Počátek tohoto procesu sám zachytil ve svém cestovním deníku, který si vedl, jak bylo jeho zvykem, na své cestě do Evropy. Tento cestovní deník se však náhle mění v deník jeho snů, který nám tak umožňuje sledovat jeho rychlý vývoj ve zcela nové oblasti. Nahlédněme tedy do jeho záznamů.

21. července 1743. Cestoval jsem ze Stockholmu a přes Talje, Nyköping, Norrköping, Linköping, Grenna a Jonköping jsem 27.7 přijel do Ystadu. Tam jsem se setkal s hraběnkou de la Gardie, s jejími dvěma dcerami, dvěma hrabaty, hrabětem Fersenem, Majorem Landtishusem a Magisterem Klingerbergem. 31.7. přijel ještě Generál Stenflycht se svým synem a kapitán Schachta.

Pro špatné povětrnostní podmínky přijel do Stralsundu až 5.srpna, kde se věnoval svým záležitostem a pak pokračoval v cestě do dalších měst. 20.srpna se vydává na cestu z Gröningenu. Píše:

Z Gröningenu se můžete vydat dvěma směry. Do Harlingenu lodí taženou koňmi nebo kočárem do Lemmeru. Zvolil jsem si cestu do Harlingenu přes Lewarden. Z Harlingenu, který je velkým městem ... .

Zde, uprostřed věty, jeho cestovní deník končí. Nevíme, zdali pokračování bylo vytrženo nebo zdali je vůbec nikdy nenapsal. Ať tak či tak, deník nadále zachycuje zcela jiné zážitky. Pokračuje:

Zdálo se mi o mém dětství a Gustaviánské rodině. O krásném paláci v Benátkách. O bílém nebi ve Švédsku. O jednom muži v Lipsku, který si lehá do vařící vody. O muži, který se s řetězem vrhl do hlubiny. O králi, který ve vesnické chýši odložil tak vzácnou věc. O služebníkovi, který si přál, abych se vydal na své cesty. O svých radostech v noci. Divil jsem se sám sobě, že z mé touhy pracovat pro svou vlastní slávu nezbylo vůbec nic. Že sex pro mě ztratil přitažlivost, kterou měl po celý můj život. Jak jsem byl téměř po celou dobu v bdělých extázích.

Zde je třeba říci, že Swedenborg si už v mládí vyvinul svůj vlastní přístup k intenzivnímu soustředění a meditaci, jež hraničily s transem. Bylo to spojeno s modlitbou, ale také se soutředěním se na určitý problém a eliminování všeho ostatního. Cítil, že během těchto meditací se jeho dýchání velice zpomalilo a snad i zastavilo. Jednalo se tedy o jeho vlastní pranayanu, jógínské dechové cvičení, o kterém však pochopitelně neměl ani potuchy. Čtěme dále:

Jak jsem se postavil proti duchu. A jak jsem si ho potom vážil, ale pak jsem shledal, že veškeré mé dosavadní snažení je bláznovstvím, bez života a souvislosti. A z toho důvodu také vše, co jsem doposud napsal, má tutéž kvalitu. Shledal jsem, že všechny chyby jsou mé, avšak pravdy mé nejsou. Opravdu, občas jsem byl netrpělivý, pochyboval jsem a s radostí bych dal průchod svým drzým požadavkům, kdykoli věci nešly tak hladce, jak jsem si představoval. Ale nic jsem nedělal k svému vlastnímu prospěchu. Byl jsem však příliš dalek toho, abych si uvědomil svou nedostatečnost nebo byl vděčný za milost.

Jak jsem shledal po příjezdu do Hague, že můj zájem a pýcha na mou práci zmizela, čemuž jsem se sám divil. Jak jsem byl v tranzech před spánkem a po něm. Jak jsem se postavil proti síle Ducha Svatého a co se stalo potom. Jak jsem viděl odporné duchy, kteří se bez života pohybovali, v jejich hrozných rubáších, a také bestii, která napadala mě, ale nikoli dítě.

Tímto způsobem, více či méně pravidelným střídáním pozitivních a negativních snů, jeho snění nějakou dobu pokračuje. Setkává se v nich s již zemřelými lidmi, například se svým otcem, a tato setkání později interpretuje jako své první kontakty s duchy a anděly. Jeho sny se však rychle pročišťují, převažují sny pozitivní a také brzy přestávají být vylučně záležitostí spánku a stavů, jež mu předcházejí a následují, ale přibližují se jeho vědomému stavu. Nalezneme zde také celou řadu snů, které předpovídají jeho budoucí teologickou práci a jeho vstup do nebe a pekla, což mu bylo umožněno o několik let později, kdy mohl zcela svobodně prozkoumávat jak nebe, tak peklo a hovořit s duchy a anděly naprosto stejně jako s lidmi v hmotném světě.

Jeho vizionářské schopnosti potvrzuje řada událostí druhé části jeho života, zaznamenaných jeho užaslými současníky. Jde o situace, které Swedenborg podrobně popisuje, ačkoli je od dějiště vzdálen stovky kilometrů. Takto například popsal požár ve Stockholmu nebo násilnou smrt Petra III. v Rusku. K jinému druhu patří jeho schopnost konzultovat s duchy a anděly a získat od nich potřebné informace. Této schopnosti použil například k pomoci vdově, které její nedávno zesnulý manžel krátce před svou smrtí koupil drahocenný šperk. Stvrzenku o zaplacení pečlivě uložil, ale manželce neřekl kam. Po jeho smrti se klenotník opět domáhal zaplacení šperku a vdova, která si byla jista, že manžel účet zaplatil, se obrátila na Swedenborga s prosbou, aby se ho v duchovním světě zeptal, kam stvrzenku uložil. Swedenborg tak učinil a po několika dnech se manžel sám zjevil své ženě ve snu a řekl jí o tajné zásuvce svého psacího stolu, kde potom také strzenku našla.

Toto období postupného zpřístupňování duchovního světa potom kulminuje sérií snů, jež předpovídají jeho vstoupení do nebe. 29. 30. září 1744 se mu zdá:

Toto se stalo ze soboty na neděli. Viděl jsem průčelí nejnádhernějšího zámku, jenž může být spatřen. Spočívala na něm sláva jako slunce. Bylo mi řečeno, že společnost se rozhodla, že se mohu stát členem toho, co je nesmrtelné. To zatím nebylo nikomu jinému dovoleno až na jednoho, co byl mrtev a opět žil. Jiní říkali, že jich bylo více než jen jeden.

Tato předpověď jeho brzkého pobývání současně ve hmotném i duchovním světě se měla brzy splnit. Po tomto snu následovaly různé drobné zážitky, které pronikaly do jeho vědomí v bdělém stavu. Například slyšel duchy komentovat určité události a diskutovat o nich. Celé toto přípravné období vyvrcholilo následující vizí, kterou Swedenborg kupodivu sám nezapsal, ale o které se často zmiňoval svým přátelům. Pro nás ji zachytil Darl Robsahm až o 37 let později, takže v popisu mohou být některé nepřesnosti. Udála se v Londýně v polovině dubna 1745.

Byl jsem v Londýně a poněkud později jsem večeřel ve své jídelně v hostinci, kam jsem chodíval na večeři. Mé myšlenky se zabývaly otázkami, o kterých jsme diskutovali. Měl jsem hlad a jedl jsem proto s velkou chutí. Ke konci jídla jsem si povšiml jistého šera před mýma očima. Šero houstlo a pak jsem uviděl, že podlaha je pokryta nejodpornějšími plazy, jako hady, žábami a jinou podobnou havětí. Byl jsem velice udiven, protože jsem byl naprosto při vědomí a mé myšlení bylo zcela jasné. Nakonec se ještě více zešeřilo, ale najednou temnota zmizela a pak jsem uviděl muže sedícího v rohu pokoje. Protože jsem tam byl sám, velice jsem se polekal jeho slov, když řekl: "Nejez tolik". Vše mi před očima opět ztmavlo, ale hned se to rozplynulo a shledal jsem, že jsem v pokoji sám.

Tato nečekaná hrůza urychlila můj návrat domů. Před hostinským jsem na sobě nedal nic znát, ale důkladně jsem přemýšlel o tom, co se stalo. Nemohl jsem to pokládat za pouhou náhodu, nebo si myslet, že to bylo způsobeno nějakou fyzikální příčinou.

Šel jsem domů a během noci se mi stejný muž zjevil opět, ale tentokrát jsem se už nebál. Řekl mi, že je Pán Bůh, Stvořitel světa a Vykupitel a že mě vybral, abych lidem vysvětlil duchovní smysl Písem a že On sám mi vysvětlí, co mám o tom napsat. Ve stejnou noc mi také byl otevřen duchovní svět, nebe a peklo, a to takovým způsobem, že jsem byl naprosto přesvědčen o jejich realitě a nalezl jsem tam mnoho svých známých ve všech možných životních stavech. Od toho dne jsem zanechal veškeré světské vědy a pracoval jsem na duchovních záležitostech tak, jak mi Pán nařídil psát. Pán mi potom často denně otevíral můj tělesný zrak, takže jsem uprostřed dne mohl vidět do druhého světa a ve stavu naprosté bdělosti hovořit s anděly a duchy.

Po tomto zážitku opustil Swedenborg všechnu další vědeckou práci a věnoval se intenzivnímu studiu řečtiny a hebrejštiny, aby tak mohl číst Bibli v původních jazycích. Za čtyři roky potom začalo vycházet tiskem jeho první a zároveň nejrozsáhlejší teologické dílo Nebeská tajemství. Utrpení tohoto úvodního období začalo přinášet ovoce.

Dříve než se podíváme na jednotlivé knihy Swedenborgova teologického období a řekneme si něco o jeho teologickém systému, musíme zdůraznit, že výše uvedené sny, vize a celý kontakt s duchovním světem byl pro Swedenborga nejen součástí jeho teologie, ale jejím základem, z něhož vycházela. O jeho teologii bychom mohli hovořit jako o teologii zkušenostní nebo zážitkové. V názvech jeho děl najdeme výrazy jako "dle viděného a slyšeného" nebo "andělská moudrost o Božské lásce, moudrosti, atd." Swedeborg byl navíc vzdálen tomu, aby poznatky z duchovního světa nekriticky přijímal a pokládal za pravdivé. Pravý opak je pravdou. Vždy si podržel integritu své osobnosti a v rozhovorech s duchy nejednou oponoval jejich názorům, aby jim pak jasně vysvětlil, jak se mýlí a ničemu nerozumí. Zážitky a zkušenosti z duchovního světa jsou nedílnou součástí jeho knih a ilustruje jimi svůj jinak velice racionální teologický výklad. To dodává jeho teologii zcela unikátní charakter a jak pro jeho současníky, tak pro nás se jedná o něco v teologii naprosto nezvyklého. Kromě toho si v tomto období píše svůj Duchovní deník, který měl nakonec rozsah šesti svazků, plných jeho zážitků ze setkání s duchy a anděly.

Jeho prvním teologickou prací byla, jak jsem už předeslal, Nebeská tajemství. První kniha tohoto monumentálního osmisvazkového díla vyšla tiskem v roce 1749 a celé bylo dokončeno roku 1756. V úvodu Swedenborg píše:

Slovo Starého zákona obsahuje nebeská tajemství. V každém detailu se soustřeďuje na Pána, Jeho nebe, církev, víru a to, co k ní náleží, čemu však žádný člověk není schopen porozumět z doslovného smyslu. Souzeno podle tohoto smyslu, nikoho by nenapadlo, že jde o něco více než záznam (z převážné části vnějších) záležitostí židovské církve.

Vysvětluje, že každý jednotlivý detail Písma ztělesňuje duchovní a nebeské skutečnosti, a kdyby tomu tak nebylo, nenazývalo by se Slovem Božím. Nemělo by v sobě žádný život a bylo by jako tělo bez duše. Pokračuje:

Není-li však Pánem dáno, žádný z lidí nemůže vědět, že tomu tak je. Úvodem proto mohu prozradit, že z božského milosrdenství Pána mi je, nyní již po několik let, dáno stále a bez přerušení sdílet zážitky duchů a andělů, naslouchat jejich rozhovorům a rozmlouvat s nimi.

Dílo samo je detailním výkladem, nejenom věty za větou, ale slova za slovem, vnitřního neboli duchovního smyslu knih Genesis a Exodus. Swedenborg nejprve uvádí svůj překlad každé kapitoly z hebrejštiny, po kterém následuje stručné shrnutí duchovního smyslu a pak přistupuje k detailnímu výkladu, který navíc ilustruje množstvím citací z ostatních částí Slova. Mezi jednotlivými kapitolami celého díla popisuje události, které viděl v duchovním světě.

Velkou část tohoto materiálu uvedeného mezi kapitolami Nebeských tajemství později zrevidoval a v roce 1758 vydal v pěti samostaných knihách. Země ve Vesmíru pojednává o duších ze Země a ostatních planet a o jejich společnostech v nebesích. V Nebi a Pekle, svém patrně nejznámějším díle (u nás vyšlo v překladu Rev.Janečka v roce 1912 a 1932), vysvětluje, že duchové a andělé nejsou zvláštními stvořeními, ale lidmi, kteří žili v materiálním světě. Duch člověka se po smrti těla probouzí ve světě duchů, odkud postupuje k nebi a stává se andělem, nebo k peklu a stává se ďáblem, a to podle kvality a směřování života každého jedince. Poslední soud pojednává o soudu, který se odehrál v duchovním světě roku 1757. Swedenborg popisuje rozsáhlé změny, které se tam udály, jež však nepřinesly žádné změny vnějších forem v hmotném světě. Nicméně stav církve, i když z vnějšího pohledu zůstal stejný, je po soudu velice rozdílný. Píše:

Lidé hlásící se k náboženství budou mít větší volnost v přemýšlení o víře a duchovních záležitostech, protože byla obnovena duchovní svoboda ... Protože byla obnovena duchovní svoboda člověka, byl nyní odhalen duchovní smysl Slova a skrze něho byly zjeveny vnitřní pravdy.

Nový Jeruzalém a jeho nebeské nauky předstvuje stručně a jasně celý jeho teologický systém, Bílý kůň se pak zabývá výhradně duchovním významem bílého koně v knize Zjevení.

Během těchto let Swedenborg pracuje na podrobném výkladu knihy Zjevení, Vysvětlené Apokalypse, kterou však za svého života nikdy nevydal. Jeho dalšími pracemi jsou Čtyři nauky (O Pánu, O Písmu Svatém, O Životě, O Víře), Božská prozřetelnost, Božská láska a moudrost, Zjevená Apokalypsa (kratší pojednání o knize Zjevení). Roku 1768 vydává Manželskou lásku, první knihu, ve které udává na titulní straně své jméno.

Pravé křesťanské náboženství, dvousvazkové korunní dílo svého teologického systému, v němž podrobně rozvádí každou jeho část, vydává ve věku 83 let roku 1771 v Amsterdamu. Na titulní traně se uvádí jako "Emanuel Swedenborg, služebník Pána Ježíše Krista". Kniha prohlašuje nejvyšší božství Pána Ježíše Krista a Jeho druhý příchod skrze nyní otevřené Slovo. Na začátku tohoto díla definuje víru Nové církve následovně:

Bůh je jeden, v něm je Božská Trojnost a tímto Bohem je Pán Bůh Spasitel Ježíš Kristus.
Víra, jež vede ke spáse, je vírou v Něho.
Zlo se nemá konat, protože je dílem ďábla a od něj přichází.
Dobré skutky se mají konat, protože jsou dílem Božím a přicházejí od Boha.
Člověk musí činit tyto skutky, jako by byly jeho vlastní, ale přitom věřit, že jsou od Pána, který v něm a skrze něho působí.

A ke konci knihy se dočteme:

Protože se Pán nemůže zjevit v osobě, jak bylo právě ukázáno, a přitom slíbil, že přijde a založí novou církev, jež je Novým Jeruzalémem, vyplývá z toho, že tak učiní pomocí člověka, který bude nejenom schopen intelektuálně zpracovat nauky této církve, ale vydá je i tiskem. Vydávam pravdivé svědectví, že se Pán Sám zjevil přede mnou, Svým služebníkem, a vyslal mě splnit toto poslání. Poté otevřel zrak mého ducha, tím mě uvedl do duchovního světa a dovolil mi, nyní již po mnoho let bez přerušení, vidět nebesa a pekla, rozmlouvat s anděly a duchy. Právě tak prohlašuji, že od prvního dne svého povolání jsem nepřijal žádné pokyny ohledně teologie této církve od žádného anděla, ale výhradně od Pána při četbě Slova.

Po vydání Pravého křesťanského náboženství tiskem Swedenborg v Londýně 29.března 1772 umírá a je pochován ve švédském kostele poblíž Tower of London. V roce 1909 jsou jeho ostatky převezeny do Švédska a uloženy v upssalské katedrále do sarkofágu, který byl odhalen samotným švédským králem.

Emanuel Swedenborg byl mužem, jehož životní náplní a touhou bylo pátrání po lidské duši, ale i to bylo nakonec jenom prostředkem k hledání Boha. Tato touha byla nakonec naplněna měrou vrchovatou. Jeho theologické knihy jsou fascinujícím ponorem do hlubin lidské psyché z doby, kdy se psychologie teprve oddělovala od filosofie jako samostatný vědní obor. Když si uvědomíme, že v té době neexistovala žádná psychoanalýza a o vnitřních procesech v psyché se mnoho nevědělo, teprve pak pochopíme, jak silná musela být touha tohoto muže po setkání s Bohem. Zatímco většina lidí, pokud se do podobných stavů náhodou dostanou, z nich rychle prchá zpět do vědomí, setrvával Swedenborg ve svých transech nakonec po celé dny a s důkladností sobě vlastní prozkoumával nový zcela neznámý svět. Podobně hlubokou analýzu lidské psychiky lze v moderní době nalézt až v hlubinné psychologii švýcarského psychiatra a psychologa C.G.Junga, ve které lze také objevit se Swedenborgovým učením řadu zajímavých paralel.

Swedenborgovo dílo zůstává velkými křesťanskými církvemi stále nepovšimnuto a také širší veřejnosti je téměř neznámo. Ukážíli se však jako pravdivé předpovědi některých současných teologů a filosofů, že křesťanství 21. století bude buď mystické, nebo nebude žádné, pak lze právem očekávat, že velký zájem o jeho přínos křesťanství se teprve dostaví a jeho dílo se stane jedním ze zdrojů, které pomohou zachránit a zpřístupnit křesťanské poselství člověku příštího století.

Knihy online