Knihy online

Božská inspirace Slova

Norman Ryder

Před Swedenborgem se křesťanští teologové domnívali, že text Bible byl božsky vnuknut, avšak nebádali a nevysvětlovali již, jakým způsobem se to dělo nebo jakým postupem k tomuto sestoupení od Boha do psané formy došlo. Swedenborg však za svého života zaznamenal počátek učení popírajícího, že Bůh hrál vůbec nějakou roli při vzniku Bible v této době byly totiž objevovány a publikovány nejrůznější texty a pře klady, které z počátečních domněnek vyvozovaly hypotézy, že texty byly kompilacemi dřívějších dokumentárních zdrojů.

Jak příliv tohoto učení nabýval na síle, již pouze ortodoxní křesťané zastávali plnou inspiraci slov textu Bible samotným Bohem, ačkoliv nedokázali odpovědět na řadu kritických otázek, na které poukazovali jiní učenci. Důraz v debatách se přesunul na otázky o tom, jakým způsobem jsou čtenáři Bible a věřící v Božské vnuknutí Slova Bohem inspirováni.

Zjevení dané Swedenborgovi a skrze něj nám přináší znalost faktorů, které jiní bibličtí učenci a věřící pomíjejí anebo o nich nevědí: nauku o Božím Slovu v nebi, nauku o různých stupních božské pravdy a nauku o nepřímém vlivu dobra a pravdy na nás (a na všechny naše myšlenky a náklonnosti) prostřednictvím duchovního světa, který je rovněž zahrnut do procesu přeměny Božího slova na Bohem psané Slovo. Všechny tyto oblasti nauk ve Swedenborgových teologických pracích nás vedou k tomu, že objevujeme dvoustranné pojetí Slova inspirovaného Bohem proto, že Bůh jej vytvořil, a proto, že je v kaž dém věku čteno zbožnými a v Boha věřícími lidmi.

Vnitřní stupně významu

Čtenáři Swedenborgova díla brzy objeví, že v jeho pojetí má Bible několik vnitřních stupňů významů a že každý tento stupeň odpovídá stavům jednotlivých lidí, od andělů k neznovuzrozeným lidem zde na zemi. Tento koncept vnitřních stupňů pravdy ovlivnil i literární styl, který vidí ve stvoření více, než mohou vidět pouhé oči, a který se dokonce pokouší psát "mnohovrstevně". Snad právě to měl na mysli litevsko polský spisovatel Czeslav Milosz, když napsal o Swedenborgovi, že "osvobozuje obrazotvornost" zajatou vědeckým pohledem na svět. ("Země Ulro" - "The Land of Ulro", str. 147, Carcanet Press, 1985)

Věřím, že klíč k porozumění Swedenborgově pojetí podstaty vzniku Božího Slova se nachází v Genezi 1.1:

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi."

Velmi zjednodušeně - vše, co Bůh tvoří, má dvojí podstatu: duchovní a přírodní, vnitřní a vnější, nebeskou a pozemskou.

Tuto pravdu spatřujeme pečlivě a jasně propracovanou ve Swedenborgově teologii, zvláště na těch místech, kde se zabývá stvořením jako celkem. "Bůh stvořil nebe a zemi" - stvoření se skládá ze dvou světů, dvou vesmírů, duchovního a přírodního. Zdají se být oddělené a navzájem rozdílné; avšak jsou stvořeny tak, aby fungovaly dohromady. Vnitřní a vnější svět, duchovní a přírodní, nejsou oddělenými stvořeními, a nemělo by se na ně tedy pohlížet jako na navzájem izolované světy: jsou jediným celkem. Ve skutečnosti právě díky tomu mohl Swedenborg zakoušet na vlastní oči to, co nazýval "zázrakem zázraků" (NT 1880) mohl zakoušet a zkoumat život v duchovním světě, přestože žil ve světě přírodním. (viz Friedemann Horn, "Emanuel Swedenborg, Forscher in beiden Welten"; Swedenborg Verlag, Zurich, 1975)

Není to však pouze stvoření jako celek, jenž má dvojí podstatu - takovou podstatu má vše stvořené. A tak i každý člověk je stvořen jako duchovní i jako přírodní, jako vnitřní i vnější, s oběma částmi stvořenými k tomu, aby pracovaly jako jedno, i když se zdají navzájem oddělené. V Nebeských tajemstvích Swedenborg píše:

"Vnitřní a vnější jsou od sebe zcela odlišné, tak odlišné, že mohou být od sebe odděleny tím způsobem, že když vnější neboli nejnižší část člověka (což je jeho tělo) umře, je oddělena od jeho vnitřní části (což je jeho duch)." NT 54111

Po tomto životě každý duch potřebuje a obdrží nové vnější - duchovní tělo: základní pravidlo vnitřního a vnějšího stvoření zůstává zachováno i na vyšší úrovni stvoření.

Dvojí podstatu má každá jednotlivá stvořená věc - květina, zrnko písku, nebo cokoliv jiného: avšak ne tak, že by každá květina nebo zrnko písku měly duši podobnou lidské každá fyzická věc má sobě odpovídající věc duchovní. Lépe by však bylo říci, že každá stvořená věc na vnitřní, duchovní úrovni stvoření má sobě odpovídající protějšek na fyzické úrovni.

"Pokud by se duchovní věci nezjevily v přírodním světě v zá stupných formách, tedy s pomocí věcí existujících ve světě, ni kdo by o nich nemohl mít vůbec žádné vědomí." AC 5373.3

Stvoření Slova

Když Swedenborg obrací naši pozornost k Božímu Slovu, nemělo by nás překvapovat, že považuje Slovo za Bohem stvořené - a proto s dvojí podstatou: vnitřní a vnější, duchovní a přírodní. Přesto však i ti, kteří věří ve dvojí podstatu vesmíru (a pevně se přesvědčili o existenci nebe i země) a ve dvojí přirozenost člověka (a pevně se přesvědčili o existenci lidské duše stejně tak jako těla), nedokáží už vyvodit, že totéž platí i pro Slovo Boží.

"Přírodní smysl Slova (...) používá myšlenek utvářených z vě cí, které existují ve světě, zatímco ... duchovní smysl (...) používá myšlenek utvořených z věcí existujících v nebi. Tyto dva smysly se k sobě navzájem vztahují stejným způsobem jako vnitřní a vnější v člověku." NT 52476

O stvoření Slova říká Swedenborg více než o stvoření jakékoli jiné stvořené věci - a říká více o stvoření jeho vnitřní podstaty než jeho vnějšího, přírodního, literárního smyslu. Vnitřní prvek Slova začíná ve skutečnosti Bohem Samým a jeho moudrostí, které jsou daleko za možností lidského pochopení. Jak Bůh pokračuje cestou Své moudrosti, přizpůsobuje Své Slovo chápání, podmínkám a potřebám obyvatel každého stupně duchovního světa až do nejvzdálenější úrovně stvořené na zemi ke slovnímu znění Bible, tak jak Ji známe. Nebeská tajemství tento proces shrnují:

"Vnuknutí (...) je vliv z Božského. Co vplývá z Božského a prostupuje nebem, je zde Nebeským a duchovním; avšak když to přichází do světa, stává se to pozemským, obsahujícím uvnitř sebe nebeské a duchovní." NT 90944

Měli bychom si povšimnout, jak koncept vnitřních a vnějších stupňů pokračuje; neboť každý stupeň má svůj význam a tento význam se pak stává součástí jádra významu nižšího stupně.

Proces, během kterého získávali pisatelé Bible svou inspiraci, je popsán Swedenborgem v jeho časném teologickém spisu "Vysvětlené Slovo" (č. 6884) a "Adversaria" (č. 6895).

"Anděl, který vnuká prorokovi slova, nebo k němu mluví vnuknutými věcmi, (...) pouze v duchovních věcech, a jedná v mysli člověka, který je inspirován následujícím způsobem: vyvolává myšlenky, které se formují do slov obvyklým způsobem. Slova jsou taková, jaká v prorokovi, postupně podle jeho porozumění a podle formy, kterou v něm mají."

Správnost psaného textu Slova

Přemýšlíme li o způsobu, jak Bůh stvořil psané Slovo, nemůžeme opominout skutečnost, že nikde neexistuje žádný text, který bychom mohli považovat za jediný původní originál Slova. To, co nazýváme Starým a Novým zákonem, vzniklo před životě Pána Ježíše Krista na zemi i po něm, a jejich texty (v hebrejštině a řečtině) se nacházely ve velkém množství rukopisů přepisovaných během dlouhého období. Žádné dva rukopisy ani jednoho z obou Zákonů nejsou Slovo od slova shodné.

Tam, kde se vyskytují rozdílnosti, nevíme, která varianta je tou, kterou Bůh chtěl původním pisatelem zaznamenat. Otázkou je, jak se k této skutečnosti stavěl Swedenborg, když napsal:

"Slovo je psáno takovým způsobem, že obsahuje svatost v každé větě a v každém slově a na některých místech dokonce i v samotných písmenech." (Nauka o PánuS 3; viz také Nebeská tajemství 18702, 44024, 47262; Duchovní deník 4820).

Swedenborg věděl, že text psaného slova má variantní podobu, což můžeme vidět z jeho komentáře k Zjevené apokalypse 95, týkajícího se Zjevení 2,9:

"Vím o skutcích tvých, i o soužení, a chudobě, (ale bohatý jsi)."

Po vyložení významu pojmů skutek, soužení a chudoba na tomto místě Swedenborg píše:

"Jsou zde rovněž připojena slova "ale bohatý jsi", avšak v závorkách, a to proto, že obsahují určitou skutečnost, která je opomíjena."

Nyní bych chtěl obrátit vaši pozornost k příkladu, jenž se vyskytuje v Zjevené apokalypse 1085, která existuje ve dvou rukopisech prvém náčrtu práce a konečné úpravě, kterou Swedenborg připravil pro vydání. Tyto rukopisy ukazují na Swedenborgovo úsilí nalézt přesný výraz pro učení, které se snažil sdělit. Slova, která jej nakonec uspokojila, jsou přeložena následovně:

"Díky Pánově Božské Prozřetelnosti bylo zjeveno, že Slovo, co se týče literárního smyslu, nebylo od doby prvého zjevení zkomoleno, dokonce ani co se týče jediného slova nebo písmene v původním textu".

Rukopisy nám ukazují, jak nejprve vybral a potom škrtnul tři slova a fráze před konečným napsáním slova mutilatum "zkomoleno". V konečné úpravě zvažoval otázku znovu a napsal mutatum "změněno", potom to škrtnul a nakonec napsal mutilatum ("Ex Divina Providentia Domini factum sit, quod Verbum sensum literae a prima ejus revelatione non mutatum - mutatum škrtnuto a mutilatum napsáno nad to - sit, ne quidem ad vocem et literam in textu originali.")

Tento příklad mě přesvědčuje, že ačkoliv Swedenborg věděl o textových variantách, jejich výskyt nezpochybnil jeho přesvědčení, že psané Slovo nabylo svou existenci vnuknutím od Boha; a nezpochybnil ani Swedenborgovo poslání předkládat vnitřní smysl Slova.

V této záležitosti textových variant však je i další problém týkající se skutečnosti, že se tyto variace vyskytují v daleko větším měřítku. Například, tradiční hebrejský text Proroka Jeremiáše je o 12,5% delší, než hebrejský text přeložený do řečtiny (známý jako Septuaginta), který vznikl v průběhu třetího století n.l. (S. Jellicoe, "The Septuagint and Modern Study"; Oxford University Press, 1968, str. 137). V oběhu uvnitř různých židovských komunit musely být minimálně dvě verze hebrejského textu tohoto proroctví, verze tak radikálně odlišné, že pouze jedna z nich mohla být nositelem vnitřního smyslu. Podobné variace existují i v částech řeckého textu Nového zákona.

Pisatelé textu Slova měli zřejmě velkou svobodu ve výběru slov psaných na papír, papyrus nebo pergamen. A i když byl jejich text zaznamenán, tak ti, kteří tento text přepisovali a ochraňovali, měli také dost svobody na to, aby se forma textu mohla rozvíjet rozdílně v různých komunitách.

Měli bychom si také všimnout toho, že Swedenborg necitoval vždy každý verš či frázi v Bibli přesně stejným způsobem, jakým vykládal jejich vnitřní smysl. Mé úplnější poznámky k tomuto textu zahrnují příklady. Swedenborg, na rozdíl od nás, znal Bibli tak dobře, že si mohl tyto úpravy citací dovolit.

Ti z nás, kteří pracují s hebrejským a řeckým textem Slova a se Swedenborgovými latinskými texty, by si mohli přát spořádanější stav věcí! Pečlivě si však povšimněme Swedenborgových slov v záhlaví Pravého křesťanského náboženství:

"Doslovný smysl je základnou, nádobou a podstavcem pro duchovní smysl." Zdůrazňuje zde "doslovný SMYSL", ne písmena samotná.

Základní Boží záměr není v získání a rozmnožení knih psaných bez chyby - představte si, jaký růst víry by ve čtenáři zázračná podstata takového výkonu vyvolala. Kdyby toto bylo prvotním Božským záměrem, tak by na hoře Sinaj Bůh vybavil Mojžíše oběma deskami Přikázání i fotokopírkou. Prvotním Božím záměrem je získat Slovo, které má svou poslední mez ne na papíře, ale v lidských myslích a vůlích.

Stupně Božské pravdy

Nyní bych chtěl obrátit vaši pozornost na to, co Swedenborg píše v Nebeských tajemstvích o skutečnosti, že existují různé stupně Božské pravdy.

"Božská pravda není jedno, ale mnohostupňová. V prvém, a také ve druhém stupni, je Božská pravda tím, co vyvěrá přímo z Pána; a je i nad andělské chápání. Ve třetím stupni je Božská pravda taková, jaká je ve třetím, nejvnitřnějším nebi; to znamená taková, že nic z ní nemůže být pochopeno člověkem. Ve čtvrtém stupni je Božská pravda taková, jaká je ve středním neboli ve druhém nebi; ta také nemůže být pochopena člověkem. Avšak v pátém stupni je Božská pravda taková jako v posledním, prvním nebi; v určité malé míře může být takto vnímána člověkem v osvícení, avšak stále její velká část nemůže být vyjádřena žádnými lidskými slovy, a když je převáděna do myšlenek, vytváří schopnost vnímání a také víry v její pravdivost. Avšak Božská pravda ve svém šestém stupni je taková, jaká je při člověku, uzpůsobená jeho vnímání; proto je doslovným smyslem Slova." Nebeská tajemství 84332

Všimněme si, že prvé dva stupně Božské pravdy jsou nad pochopení kteréhokoliv anděla, a zná je pouze Pán Sám. Proč "potřebuje" dva stupně pravdy pouze pro Sebe? Je to proto, že princip vnitřního a vnější ho platí i v Jeho nejvyšší úrovni?

Je úchvatné povšimnout si skutečnosti, že nejvnějšnější úroveň Slova je vyjádřena pomocí záznamů historických událostí, avšak tato úroveň mohla začít existovat pouze v řadě po sobě jdoucích stupňů. Tato vnější úroveň nebyla stvořena v jediném okamžiku v čase, protože vyšší úrovně uvnitř této musely existovat ve vší své slávě dávno předtím, než mohla být poslední úroveň zformována. Duchovní smysl používá ideje zformované z věcí existujících v nebesích - dobro, pravda, láska, moudrost, účinná láska, víra, nevinnost, čestnost - a tyto skutečnosti existují v duchovní úrovni dříve, než se události, které je zastupují, objeví na Zemi. (NT 53733)

Neměli bychom si však představovat, že když se pozemské události objevily, byl jimi Bůh překvapený, nebo že si tehdy poprvé uvědomil, že by mohl použít jejich záznamu jako nástroje pro Své vnitřní Slovo! Duch Svatý nečeká na to, až je lidská práce dokončena, a nebere si až potom z ní své bohatstství. (A.Jones, "Gods Living Word"; Chapman, 1963, kap. 12) Bůh věděl, co chce, aby se objevilo v psaném stupni Jeho Slova Jeho Božská inspirace umožnila určitým jedincům v histo rii rozpoznat, že jednak Bůh je v průběhu lidské historie činný, a jednak je podnítil k zaznamenání této historie takovým způsobem, aby zjevil jejich inspirovanou víru v tuto skutečnost. Život tak vplýval do toho, co psali.

Díky stvoření psaného Slova Bůh mohl být spojen i s neznovuzroze ným člověkem, protože v úplnosti vytvořené vnitřní stupně Jeho Slova měly základnu na nejmenších vnějších formách základních zákonů života. Po dlouhé věky například mohlo být Desatero přikázání vším, co měl člověk jako poslední formu Božího Slova, ať už psanou nebo mluvenou (viz Pravé křesťanské náboženství 282), ačkoliv vnitřní smysl existoval ve větší plnosti, a nejvnitřnější úroveň existovala ve vší své slávě v Boží vůli již od začátku věků.

Bůh byl vždy zaměstnán aktem stvořování Svého Slova; Jeho Duch vždy pobízel muže na Zemi, aby rozpoznali, že On pracuje, a inspiroval je, aby popsali v lidském jazyce ten stupeň Jeho Slova, jenž následuje za nejnižším.

Stvořování pokračuje

Nyní jsou to již stovky let od doby, co byla stvořena plná konečná forma Božího Slova. Swedenborg nás však učí, že stvoření neskončilo tímto okamžikem. "Bytí v existenci", napsal, "je neustálým vcházením v existenci." (BP 3.2)

Je pouhým zdáním, že Boží Slovo je STATICKÉ. Pamatujme však, že Bůh nemá zájem pouze o to mít Své Božské Slovo vyjádřeno v KNIZE: chce vyjádřit Svou Pravdu v LIDECH. Nový stupeň stvořování Slova pokračuje stále v lidských myslích. Jedna tvořivá síla stvořila Slovo se všemi svými překypujícími, vnitřními stupni a se snahou vytvořit jej i v lidské mysli ve všech svých překypujících, vnitřních stupních, které On stvořil uvnitř nás.

Božská pravda, která vykrystalizovala do Knihy, stále plyne do stvoření a do každého z nás. Když máme něco z psaného Slova v našich myslích a milujeme to, Božská Pravda v této milované pasáži se smísí s Božskou pravdou vplývající do našich myslí, každým okamžikem nově, a naše paměťová znalost této části Slova opět ožívá - je nyní plně Božsky inspirovaná pro čtenáře. A k tomu dále:

"Slovo je Božsky inspirováno takovým způsobem, že když je čteno člověkem, duchové a andělé neustále vnímají čtené duchovně podle reprezentací a souvztažností." Nebeská tajemství 27632

Nezapomeňme na dvojí, vnitřní a vnější, povahu Slova: jsou jedním; jsou činné jako jedno. Je li jakákoli pasáž Slova ve čtenáři Božsky inspirována, nastává efekt vlnění, neboť duchové a andělé, spojení se čtenářem, jsou reinspirováni v každé vyšší úrovni živé pravdy stvořované vždy nanovo Bohem. (viz Nebeská tajemství 2763.2) Swedenborg definuje každou takovou zkušenost s Božskou inspirací jako příchod Pána. Píše o různých Pánových příchodech před jeho Vtělením, a pokračuje:

"Byly i jiné, méně viditelné příchody, takové jako v dobách, kdy byla přijímána Božská inspirace a Slovo bylo takto předáváno, a později prostřednictvím Slova samého." Nebeská tajemství 40605

Vidíte, že způsob, jakým je Slovo nyní Božsky inspirováno v našich myslích, má paralelu s tím, jak naše myšlenky a náklonnosti k nám přicházejí z duchovního světa? Stvoření je jednota, reflektující jednotu Stvořitele v nás, a veškeré úrovně stvoření jsou uzpůsobeny tak, aby byly činné dohromady.

Básníci i jiní lidé našli zalíbení ve Swedenborgově pojetí jednoty vnitřních a vnějších stupňů stvořování, ve světě i v Božím Slově. Přesto však v současnosti stále trvá diskuse o tom, zda může mít jakákoliv literatutura jinou úroveň významu, než jaký je zřejmý na samotném povrchu. To bezpochyby znamená znovuobjevení příznaků popírání existence Boha samotného.

Musíme neustále zdůrazňovat, že existuje vztah mezi vším, co Bůh tvoří a co hovoří, a tím, jak zjevuje a vyjadřuje Svou lásku a život na každém stupni stvoření. Musíme také zdůraznit, že I DNES je Bůh zaměstnán svým "projektem" stvoření, a vytváří "všechny věci nové".

Má stále stejný záměr, jaký měl po celý čas - stvořit svět se světlem, láskou a mírem, kde bude každý muž a žena v souladu s Jeho Božskými kvalitami.

V každém novém začátku Bůh stvořuje nebesa a zemi. Prostřednictvím zjevení daného Swedenborgovi je Bůh činný v osvobozování představivosti člověka ode všech okovů, vytvořených světskými a materialistickými pohledy a domněnkami.

Milosz to vyjádřil takto:

"Swedenborgova práce je obrovskou pláství medu postavenou včelou imaginace." (nepubl. cit., str. 151)

Porovnává Swedenborgův prozaický styl, zbavený poetické fantazie, s podstatou jeho sdělení, které skrývá nepojmenovatelné bohatství. (nepubl. cit., str. 147)

V tomto ohledu má opravdu Swedenborgovo dílo něco, co obsahuje stvoření samotné: obyčejnost, pozemskost, syrovost stvoření v sobě ukrývá bohatství slávy, kterou nemůžeme vyjádřit slovy. To, co napsal, je vpravdě poklad ukrytý v poli, a my bychom snad udělali dobře, kdybychom prodali vše, co máme, abychom koupili toto pole.

Knihy online