Knihy online

PŘIROZENOST BOŽSKÉHO ZJEVOVÁNÍ

Michael Stanley

Božství o sobě je neviditelné; přitom však patří k pravé podstatě jeho Bytí stvořovat, tedy vyjevovat sebe sama - podobně jako umělec - skrze stvořené. Božství tedy může být paradoxně rozpoznáno, "viděno" ve stvořených formách. Jak ho můžeme rozpoznat? Swedenborgovu odpověď můžeme nalézt v jeho "Nauce o řadách, stupních a souvztažnostech" z ranějšího období, které sám označoval jako fyziologické.

Souvztažnost - zrcadlový efekt přírody

Věda o souvztažnostech je jednou z nejpropracovanějších a nejhojněji aplikovaných Swedenborgových nauk a tvoří jádro celé jeho práce. S její pomocí ukazuje, jak se zdánlivosti, hodnoty a projevy konečných stvořených forem vzájemně zrcadlí s duchovními myšlenkami, pocity a afekty člověka, které zase odrážejí různé stránky Božství.

Věci, které jsou v duchovní světě, mohou být jako v zrcadle spatřeny z těch, které jsou v přírodním světě. Nebeská tajemství 56

Často, když pobývám v zahradách a dívám se na stromy, ovoce, květy a zeleninu, vidím i jejich souvztažnosti v nebi a hovořím s těmi, ve kterých ony byly dříve; a tak jsem se dozvěděl, odkud pocházejí a jaké jsou. Nebeská tajemství 109

Všechny věci jsou plné Boha a každý si bere svou část z této plnosti. Pravé křesťanské náboženství 3643

Nauka nebo zákon o souvztažnostech (ve spojení s naukou o oddělených stupních - v následující části) vychází ze Swedenborgova ranějšího filosofického období a je základním prvkem jeho učení. Zatímco před počátkem období duchovních zážitků bylo jeho chápání této oblasti velmi obecné a mlhavé, je schopen ve svém plně rozvinutém duchovním období poskytnout rozumové vysvětlení mnoha konkrétních souvztažností mezi různými úrovněmi Skutečnosti - Božskou, nebeskou, psychospirituální a materiální.

Zahrady obecně jsou obrazem nebe, a to jeho inteligence a moudrosti. Proto se nebe nazývá Boží zahradou a rájem a lidé mu říkají nebeský ráj. Stromy podle svých druhů představují chápání a poznávání dobra a prav-dy, z nichž pochází inteligence a moudrost. Nebeská tajemství 111

Živá stvoření na zemi obecně zobrazují náklonnosti. ... Dobytek a do-bytčata zobrazují náklonnosti přírodní mysli, ovce a jehňata náklonnosti duchovní mysli, zatímco okřídlená stvoření podle svých druhů zobrazují intelektuální záležitosti obou. Nebeská tajemství 110

Souvztažnost se nachází ve funkci nebo užitečnosti, kterou určité formy na různých úrovních poskytují.

Vesmír byl Božstvím tak stvořen a zformován takovým způsobem, aby užitečnosti mohly být všude přioděny tak, že mohou být přítomny v či-nech a účincích - a to nejprve v nebi a potom i na zemi, tedy ve stupních následujících po sobě dolů až do konečných mezí přírody. Z toho je patrné, že souvztažnost přírodních věcí s duchovními, neboli světa s nebem, se děje skrze užitečnosti; ony tedy spojují. Formy, do nichž jsou užitečnosti oděny, jsou souvztažnostmi a prostředky spojení. Nebeská tajemství 112

Zákon o souvztažnostech platí obecně pro všechny stvořené formy; v každém okamžiku je spojuje s tou souvztažnou formou na následující vyšší úrovni, ze které přijímají svou existenci.

Všechny věci, které se v přírodě vyskytují, od nejmenších po největší, jsou souvztažnostmi. Jsou jimi, protože přírodní svět se vším, co k němu patří, vzniká a trvá z duchovního světa, a oba tyto světy vznikají a trvají z Božství. Nebeská tajemství 106

Všechny stvořené formy přesto nejsou čisté nebo "dobré", protože pekelná pokřivení ducha, způsobená člověkem v jeho svobodě, existují na duchovní úrovni a dávají tak vzniknout odpovídajícím zlým formám.

Krotká a užitečná stvoření zobrazují dobré náklonnosti, divoká a neužitečná zlé. Nebeská tajemství 110

Krtci a netopýři zobrazují ty, kdo jsou v temnotě, tedy v nepravdách - a proto ve zlu. Nebeská tajemství 89 324

Dnes jsme již ztratili instinktivní schopnost, kterou měli lidé ve Zlatém věku - okamžitě přijímat duchovní skutečnosti a Božství v přírodních formách svého okolí. Avšak původně lidstvo nemělo žádné potíže s při-jímáním duchovního světa nebo světa ducha, jenž spočívá uvnitř přírodních forem.

Světské předměty vnějších smyslů neznamenaly pro lidi nejstarší církve naprosto nic. Neměli žádné zalíbení v nich - jenom v tom, co znamenaly a představovaly. Proto když hleděli na pozemské předměty, vůbec nemysleli na ně, ale na to, co znamenaly a představovaly. To jim přinášelo nejvyšší potěšení, protože to byly věci existující v nebi a z nich nahlíželi samotného Pána. Nebeská tajemství 1122

Protože byli nebeskými lidmi a měli spojení s anděly, všechno, co viděli nebo vnímali svými smysly, pro ně představovalo a znamenalo nebeské a duchovní věci, které jsou v Pánově království. Samozřejmě svýma očima viděli světské a pozemské předměty nebo je vnímali některými dalšími smysly, ale z nich a pomocí nich mysleli na věci nebeské a duchovní. Nebeská tajemství 2896

V životě po smrti je okolí, na které anděl či duch hledí, velmi přesným odrazem momentálního stavu jeho vnitřního duchovního světa.

Protože Božství je uvnitř něho, může anděl rozpoznat část sebe sama v tom, co vidí kolem sebe. V duchovním světě jsou všechny věci tří říší a anděl je uprostřed nich. Vidí je kolem sebe a také si uvědomuje, že jsou jeho obrazy. Je-li otevřena nejvnitřnější část jeho rozumu, vidí v nich svůj obraz a poznává se téměř tak jako v zrcadle. Božská láska a moudrost 63

Oddělené stupně

Souvztažnost je vždy mezi různými stupni nebo řády reality, které, jak Swedenborg velmi zdůrazňuje, jsou odděleně různé. Je nemožné plynule postupovat z jednoho stupně do druhého, jak tomu je u souvislých stupňů, např. teploty nebo výšky. Žádný objem učení sám o sobě nikoho chytřejším ani moudřejším neudělá a ani velké množství duchovních poznatků neučiní nikoho láskyplnějším člověkem. A přesto, bez ohledu na jejich naprostou odlišnost, existují formy vyššího stupně uvnitř souvztažných forem na nižším stupni jako jejich duchovní příčina nebo původ.

Znalost stupňů je jakoby klíčem k otevření příčin věcí a k vstoupení do nich. Bez této znalosti není poznání příčin téměř vůbec možné. Bez ní se totiž objekty a subjekty obou světů zdají být tak jednoduché, jako by v nich nebylo nic více, než oko může spatřit. Přitom to, co je okem pozorovatelné, je jako jedna tisícina či nekonečně malý zlomek ve srovnání s tím, co leží ukryto uvnitř. Niterné, které není zjevné, naprosto nemůže být odkryto jinak než pomocí znalosti stupňů. Neboť vnějškovost postupuje do niternosti a skrze ni až do nejvnitřnějších věcí pomocí stupňů; nikoli prostřednictvím stupňů plynulých, ale oddělených. ... Tyto stupně se nazývají oddělené, protože dřívější trvá samo o sobě, pozdější trvá samo o sobě a stejně tak i konečné, ale přitom společně tvoří jedno. Božská láska a moudrost 184

Do jaké míry bylo toto vědomí duchovních stupňů pro Swedenborga důležité, můžeme posoudit z následujícího odstavce.

Bez znalosti těchto stupňů nemůžeme nic vědět o rozdílu mezi trojími nebesy, ani o rozdílu mezi láskou a moudrostí andělů, kteří je obývají, ani o rozdílu mezi teplem a světlem, ve kterém jsou, ani o rozdílu mezi atmosférami, jež je obklopují a pojímají do sebe. Bez této znalosti dále nemůžeme vědět nic o rozdílech mezi vnitřními schopnostmi myslí lidí (viz dodatek "Oddělené stupně v člověku"), nic o jejich stavech reformování a znovuzrozování, ani o rozdílech vnějších schopností těla jak u andělů, tak i u lidí. Jistě nemůžeme vědět nic o rozdílu mezi duchovním a přírodním, a tak ani nic o souvztažnosti. Skutečně nemůžeme vědět nic o rozdílu mezi životem člověka a zvířete, ani o rozdílu mezi dokonalejšími a méně dokonalými zvířaty, ani o rozdílech mezi formami rostlinné říše a látkami říše nerostné. Z výše uvedeného můžeme uzavřít, že ti, kdo neznají tyto stupně, nemohou vidět příčiny na základě žádného úsudku. Vidí pouze účinky a příčiny usuzují z nich, což se obvykle dělá indukcí z účinků podle stupňů plynulých, zatímco příčiny vyvolávají účinky nikoli plynule, ale odděleně. Božská láska a moudrost 185

Člověk jako mikrokosmos a všeobecný člověk (Velký člověk)

Člověk v sobě má potenciál celého nebe a pekla, a zejména celý duchovní svět. Svou vnější formou, kterou nazýváme fyzickým tělem, je malým světem, který zobrazuje a zrcadlí jeho větší vnitřní svět.

Vnitřní člověk je formován podle podoby nebe a vnější člověk podle podoby světa, protože vnitřní člověk je nebem v nejmenší formě a vnější člověk je světem v nejmenší formě, tedy mikrokosmem. Nebeská tajemství 6057

Člověk byl ve starých dobách nazýván mikrokosmem, protože představoval makrokosmos, vesmír, v jeho celé komplexnosti. Staří nazývali člověka mikrokosmem nebo malým vesmírem, a to odvodili ze znalosti souvztažností, ve kterých nejstarší lidé byli, a ze spojení s nebeskými anděly. Božská láska a moudrost 319

Vyšší nebo duchovní oblast lidské mysli je také nebem v malém a nižší nebo přírodní oblast je světem v malém. Z tohoto důvodu nazývali staří člověka mikrokosmem nebo malým světem; může být také nazýván malým nebem. Pravé křesťanské náboženství 604

Vnitřní nebeský svět člověka, do kterého on sám může vždy vstoupit jen částečně, je větším Celkem, který Swedenborg nazval "Velký člověk". Protože tato velká forma je mimo čas a prostor, je univerzální a může být proto také označena jako Všeobecný člověk. Ve skutečnosti je to Božské člověčenství nebo Božské tělo, jehož je člověk integrální součástí.

Písmo svaté jako Slovo

Aspekty Božství se viditelně projevují skrze stvořené formy. Avšak skrze proroctví a texty svatých písem (Slova) se Božství zjevuje také verbálně. Bůh upravuje formu zjevení podle obecného duchovního stavu lidstva v té které době.

V nebi jsem slyšel, že nejstarším lidem na této zemi se dostávalo bezprostředního zjevení, a proto neměli žádné psané Slovo. Když však jejich epocha skončila, nemohlo již být bezprostřední zjevení ani dáváno, ani přijímáno bez nebezpečí pro duše lidí .-. zjevil Pán laskavě Božskou Pravdu skrze Slovo, které bylo napsáno zcela podle souvztažností a ob-sahovalo v sobě moudrost andělů tří nebes. Tato moudrost není v našem Slově zřejmá, ale přesto je v něm skryta - a to následujícím způsobem.
Jsou troje nebesa seřazená jedno pod druhým a pod nimi je svět. V nejvyšším nebi je andělská moudrost na nejvyšší úrovni a nazývá se nebeskou moudrostí; ve středním nebi je andělská moudrost na střední úrovni a nazývá se duchovní moudrostí; v nejnižším nebi je andělská moudrost na nejnižší úrovni a nazývá se duchovně a nebesky přírodní moudrostí. Ve světě je moudrost na nejnižší úrovni, protože svět je pod nebesy, a nazývá se přírodní moudrostí. Všechny tyto stupně moudrosti jsou ve Slově, které je ve světě, obsaženy - ale v současném řádu, protože postupný řád se ve svém sestoupení mění v současný. Taková současnost je ve Slově ve světě: v jeho nejvnitřnějším stupni je Pán jako Slunce, ze kterého vyzařuje a sestupuje Božská pravda a Božské dobro, světlo a pla-men, skrze prostředkující stupně až ke konečnosti. Dalším v tomto současném řádu je nebeské, takové, jako je v nejvyšším neboli třetím nebi, ze kterého jeho andělé čerpají svou moudrost. Dále následuje Božství duchovní, jaké je ve středním nebo druhém nebi, ze kterého jeho andělé čerpají svou moudrost. Po něm je Božství duchovně přírodní a nebesky přírodní, jaké je v konečnosti nebo v prvním nebi, ze kterého jeho andělé čerpají svou moudrost. Konečná mez této současnosti vytváří Božství přírodní, jako je ve světě, ze kterého lidé čerpají svou moudrost. Tato konečnost obklopuje, spojuje, a tak obsahuje vnitřní, aby neodteklo pryč; tím slouží rovněž jako opora. Takové je naše Slovo v doslovném smyslu obecně i v každé své části. De Verbo 27

Pán ze svého Božství vždy pečuje o to, aby mezi lidmi byla Církev, které je zjevena Božská pravda, jíž je na naší zemi Slovo. To pak je prostřed-níkem neustálého spojení lidského pokolení a nebes. Proto je v každé jednotlivosti Slova vnitřní smysl, který je určen pro nebe a který je upraven takovým způsobem, aby mohl pojit andělské a lidské mysli tak těsným poutem, že mohou jednat jako jedna mysl. Nebeská tajemství 92163

Ačkoli Swedenborg nalezl toto Slovo ve velké části Bible, uznával zároveň existenci dřívějšího univerzálnějšího záznamu, jehož původní podoba se ztratila, a nazýval ho Starým Slovem.

Andělé třetího nebe mi řekli, že Staří také měli Slovo ze samých souvztažností v psané podobě, to se však ztratilo. Také mi řekli, že oni toto Slovo uchovávají a používají ho staří v tomto nebi, protože to bylo jejich Slovo, když ještě žili na zemi. Tito staří, kteří toto Slovo stále užívají v nebi, pocházejí ze země Kanaán a jeho hranic a také z určitých království v Asii, Mesopotámii, Arábii, Chaldeji, Assýrii, Egyptě, Tyru a Sidónu. ... Toto Slovo bylo plné takových souvztažností, které představovaly vzdálené nebeské věci, a proto jej během času mnozí začali překrucovat. Proto se z Pánovy Božské prozřetelnosti postupně vytratilo a skrze proroky synů Izraele bylo dáno jiné Slovo, psané v méně vzdálených souvztažnostech. Přesto i v tomto Slově si jména míst v zemi Kanaán a okolních asijských zemí podržela svůj význam. De Verbo 36

Náboženství mnoha národů mají původ právě v tomto Starém Slově a ze země Kanaán a různých částí Asie se rozšířila se do rozličných koutů světa; do Řecka a odtud do Itálie a přes Etiopii a Egypt do některých království v Africe. V Řecku však ze souvztažností vytvořili báje a z Bož-ských vlastností mnoho bohů, z nichž největšího nazvali Jove podle Jehovah. De Verbo 38

Dozvěděl jsem se, že prvních sedm kapitol knihy Genesis je ve Starém Slově a že ani jedno Slovo nechybí. Nauka o Písmu Svatém 103

Swedenborg skutečně prohlašoval, že skrze meditaci nad Slovem (Biblí) se mu dostalo celého jeho duchovního osvícení, zatímco své duchovní znalosti získal z toho, co slyšel a viděl v duchovním světě.

Po mnoho let již mohu rozmlouvat s duchy a anděly - a ani žádný z duchů se neodvážil, ani žádný z andělů si nepřál sdělit mi cokoli (a tím méně mě vyučovat) o tom, co je to Slovo, nebo o nějaké nauce ze Slova vychá-zející. Byl jsem vyučován samotným Pánem, který se mi zjevil a který se od té doby ustavičně zjevoval před mým zrakem jako Slunce, ve kterém přebývá; a jevil se mi stejně jako se jeví andělům a dával mi osvícení. Božská prozřetelnost 135

Pán sám vede ty, kdo milují a chtějí pravdu. Ti jsou osvíceni při čtení Slova, protože Pán je v něm přítomen a ke každému hovoří podle jeho schopnosti. Uslyší-li někteří řeč duchů, což se občas stává, nejsou jimi poučováni, ale vedeni tak prozřetelně, že je člověku stále ponechána jeho svoboda. Objasněná apokalypsa 1183

Co se mě týče, nebylo mi dovoleno přijmout cokoli z úst duchů ani andělů, ale pouze z úst Pána samotného. De Verbo 29

Tím Swedenborg myslí, že nic slepě nepřijal ani od anděla, ani od ducha, ale spoléhal se plně na svého Vnitřního učitele, Pána.
Psané Slovo jako Božské zjevení je celé nevyhnutelně psané ve slovních souvztažnostech, které vytvářejí základ pro jeho pravý duchovní smysl nebo význam.

Protože Slovo je vnitřně duchovní a nebeské, je psané pomocí čistých souvztažností. Co je takto napsáno, je ve svém konečném smyslu napsáno takovým stylem, jaký můžeme vidět u proroků a v evangeliích, a i když se zdá být obyčejné, přesto má v sobě uloženu Božskou moudrost a veškerou andělskou moudrost. Nauka o Písmu Svatém 8

Souvztažnosti, ve kterých je celé Slovo včetně každé maličkosti napsáno, mají takovou moc a sílu, že by se mohly označovat mocí a silou Božské všemohoucnosti. Pomocí souvztažností totiž přírodní působí v souladu s duchovním a duchovní s přírodním, a tak vše náležející nebi se vším, co náleží světu. Pozvání do Nové církve 45

Ve Slově jsou tři oddělené stupně chápání nebo přijímání pravdy.

Protože v každé jednotlivé části Slova je trojnost, jeden stupeň ve druhém, a tato trojnost je jako účel, příčina a účinek, plyne z toho, že ve Slově jsou tři smysly, jeden ve druhém - přírodní, duchovní a nebeský. Přírodní pro svět, duchovní pro nebe a Pánovo duchovní království a nebeský pro nebe a Jeho nebeské království. Objasněná apokalypsa 10832

Správně používané Slovo je mocným prostředkem ke společnému působení různých úrovní ducha.

Když se na zemi čte Slovo, jsou andělé v nebesích pohnuti svatostí vnitřního smyslu, což se děje pomocí souvztažností každé jednotlivosti. Nebeská tajemství 86153

Stejně jako je od stvoření dáno, že účel, příčina a účinek by měly společně tvořit jedno, právě tak je od stvoření dáno, aby nebesa tvořila jednotu s Církví na zemi, avšak skrze Slovo, když je čteno člověkem z lásky k dobru a pravdě. Protože z tohoto důvodu Pán dal Slovo, aby mohlo existovat nepřetržité spojení mezi anděly nebe a lidmi na zemi a také neustálá komunikace podle míry spojení ... Spojení a komunikace jsou okamžité, protože všechny věci ve Slově v jeho doslovném smyslu jsou jakoby účinky, ve kterých jsou společně příčiny a účely. Účinky, které jsou ve Slově, se nazývají užitečnostmi, příčiny pravdami a účely dobry. A Božská láska, která je Pán, sjednocuje tyto tři úrovně v člověku, který je v náklonnosti k užitečnostem ze Slova. Objasněná apokalypsa 10842

V souvztažnostech sídlí největší moc ... protože v nich je společně nebe i svět, neboli duchovní a přírodní ... a proto prostřednictvím Slova se uskutečňuje spojení člověka s nebem a tak s Pánem. Pozvání do Nové církve 45

Božské zjevení ve formě osoby

Andělé vidí Božství jako slunce na obloze. Přesto se může, a často tomu tak je, zjevovat ve formě osoby jako anděl.

Když se však Pán zjevuje v nebesích, což se děje často, nezjevuje se zahalen sluncem, ale v andělské podobě. Přesto se však od andělů odlišuje Božstvím zářícím z Jeho obličeje. ... Také jsem viděl Pána ve výšce, mimo Slunce, v andělské podobě trochu pod Sluncem; také zblízka v podobné formě se zářícím obličejem, jednou také uprostřed andělů jako plamennou záři. Nebe a peklo 121

Když se Pán zjevuje v nějaké skupině andělů, zjevuje se v ní jako anděl, od ostatních se však liší Božstvím, které jím prozařuje. Nebe a peklo 55

Pán se zjevuje v Božské andělské podobě, která je lidskou formou, těm, kdo uznávají viditelné Božství a věří v ně, avšak nikoli těm, kdo věří v neviditelné. Nebe a peklo 79

Přesto však není ve způsobech, v nichž se Pán zjevuje, nic strnulého nebo konečného.

Pán se každému zjevuje podle kvality toho, kdo ho přijímá. Nebeská tajemství 3235

Před příchodem Ježíše Krista se Bůh lidem na zemi zjevoval v nějaké andělské podobě.

Před příchodem Pána na svět se Jehovah zjevoval v podobě anděla. Když sestupoval nebem, oděl se touto podobou, která je podobou člověka. Celé nebe je totiž silou Božství, které tam přebývá, jako jeden Člověk. Nebeská tajemství 105794

Božské vtělení

Božské zjevování skrze prostředkující andělské formy sloužilo svému účelu do té doby, dokud člověk mohl mít z takových věcí nějaký prospěch. Když však lidstvo jako celek upadlo do takové duchovní temnoty, jako se tomu stalo před dvěma tisíci lety, vyvstala nutnost, aby Bůh sám dosáhl k člověku přímočařejším způsobem.

Zrozením na sebe přijal samotnou lidskou podstatu. Učinil tak proto, aby se nekonečné Božství mohlo připojit k člověku, přestože ten mu byl tak vzdálen. Nebeská tajemství 19903

Muselo se tak stát podle řádu, který je řádem Božské lásky a moudrosti. Aby Bůh mohl neustále pronikat až ke člověku, musí mít kontakt s lidskými slabostmi a dokonce zažít jejich příčiny. Proto bylo nutné narození z lidské matky, aby se mu dostalo "slabého člověčenství".

Budiž jednoduše řečeno, že byl jako ostatní lidé, až na to, že byl počat z Jehovah, narodil se ženě, která byla pannou, a že tímto zrozením z panny na sebe přijal všechny slabosti, které jsou všem společné. ... Nebeská tajemství 1414

Protože Bůh byl jeho otcem, bylo toto dítě na úrovni duše Božstvím samým, na rozdíl od potomků lidských rodičů.

Pánovo bytí, tedy to nejvnitřnější jádro jeho života, bylo Božství, protože to byl sám Jehovah; a člověčenství, které přijal při narození od matky, tvořilo oděv nebo vnější části. Toto člověčenství bylo takové, že mohlo být pokoušeno, protože bylo znečištěno dědičným zlem od matky. Protože však v Jeho nejvnitřnější části bylo Božství, byl Pán schopen svou vlastní silou odstranit dědičné zlo od matky. Nebeská tajemství 5041

Protože Bůh sestoupil a protože je samotným Řádem, bylo pro něho nutné, aby se skutečně stal člověkem - aby byl počat, nošen v lůně, narozen; aby se musel vzdělávat a postupně si osvojovat znalosti, pomocí kterých by pak mohl získat iNebeská tajemstvíeligenci a moudrost. Proto vzhledem ke svému člověčenství byl dítětem jako každé jiné, chlapcem jako každý jiný atd.; s tím rozdílem, že procházel těmito vývojovými stavy dříve, plněji a dokonaleji než ostatní. Pravé křesťanské náboženství 89

Někoho by mohlo překvapit, když řekneme, že u Pána bylo přítomno dědičné zlo od matky . . . Pán se v tomto smyslu narodil jako každý jiný člověk a měl slabosti jako každý. Skutečnost, že Pán získal dědičné zlo od matky, je zcela zřejmá z toho, že procházel pokušeními. Nikdo, kdo nemá žádné zlo, nemůže být nikdy zkoušen - protože zlo přítomné u člověka je to, které pokouší a pomocí kterého je člověk pokoušen. Je také zřejmé, že Pán byl pokoušen, že procházel tak těžkými pokušeními, že nikdo jiný by nemohl podstoupit jednu desetitisícinu z nich, že trpěl vše sám a svou vlastní mocí přemohl zlo neboli ďábla a celé peklo . . . Kazatelé také často mluví o tom, že Pán nesl hříchy a zla lidského pokolení, to se ale mohlo stát pouze pomocí dědičného přenosu. Božství na sebe nemůže vzít zlo; proto aby Pán mohl přemoci zlo svou vlastní mocí - což žádný člověk nikdy nebyl a nikdy nebude schopen udělat - a aby tak sám sebe mohl učinit spravedlivým, byl ochoten narodit se jako každý jiný. Jinak by pro něho neexistoval žádný důvod k tomu, aby se vůbec narodil. Podstatu člověčenství mohl přijmout, aniž by procházel procesem zrození, což také skutečně někdy udělal, když byl viděn lidmi nejstarší církve a také proroky. Přišel na svět proto, aby mohl být vybaven zlem, proti kterému měl bojovat a nad kterým měl zvítězit, a tím v sobě sjednotit Božskou podstatu a lidskou podstatu, přišel na svět. Přesto v Pánovi nebylo žádné zlo jeho vlastní, to znamená, že se nedopustil žádného skutečného zla. Nebeská tajemství 15733,4,7,8

Královský boj se teď odehrává v Ježíšově mysli, jak vyrůstá z dět-ství a chlapeckého věku, aby nastoupil svou životní dráhu. Jeho vnitřní duchovní vědomí (dokonalé Božské člověčenství) mu zjevuje pravou podstatu jeho situace a účelu jeho života. Na druhé straně jeho pouze přírodní mysl (pod vlivem iluzí propria a blíže jeho tělesným smyslům) vrhá na toto vnitřní vyciťování všechny možné druhy pochybností. Uvnitř Ježíšovy mysli spolu bojují o nadvládu Bůh a "ďábel" (t.j. personifikované peklo neboli proprium): odmítnout jednoho znamená spojit se s druhým.

Všechna pokušení jsou útoky proti lásce přítomné v člověku a stupeň tohoto pokušení závisí na stupni té lásky. Není-li napadena láska, o žádné pokušení nejde. Zničit lásku druhého člověka znamená zničit podstatu jeho života, protože život je jeho láskou. Pánovým životem byla láska k celému lidskému pokolení; vskutku byla tak velká a takové přirozenosti, že nebyla ničím jiným než ryzí láskou. Proti této jeho lásce neustále směřovala pokušení a dělo se tak . . . od nejútlejšího dětství až do jeho posledního okamžiku na světě. . . . Pekla jím byla neustále přemáhána, podřizována a potlačována; a On tak činil zcela z lásky k celému lidskému pokolení. Protože však tato láska nebyla lidská, ale Božská, a protože iNebeská tajemstvíenzita lásky podmiňuje iNebeská tajemstvíenzitu pokušení, vyplývá z toho, jak těžké byly jeho konflikty a o co byly ze strany pekla nelítostnější. Nebeská tajemství 16903,6

Boj pokušení neboli zkouška je situací svobodné volby v duši člověka - mezi jeho nebem a peklem. Odmítnutí jednoho znamená sjednocení s druhým. Pro Ježíše znamenala volba reality jeho vyššího Já odmítnutí klamných zdánlivostí a negativních stavů jeho pouze přírodní mysli a podřízení jejích myšlenek a pocitů vyšším shůry. TeNebeská tajemstvío proces, kterým se Ježíšova přírodní mysl sjednocovala s myslí Božského člověčenství v něm, Swedenborg nazývá procesem "oslavení", neboli "vytváření Božského člověčenství v Pánu."

Ze Slova v evangeliích je dobře známo, že Pán se klaněl Jehovah a modlil se k němu, Svému Otci, a že tak činil, jako by to byl někdo jiný než On sám, přestože Jehovah byl v něm. Avšak stav, který Pán v takových okamžicích zažíval, byl stavem ponížení . . . kdy se nacházel ve slabém člověčenství získaném od matky. V té míře, ve které ho odvrhl a přijal Božství, byl však jeho stav jiný - a tento stav se nazývá stavem jeho oslavení. V prvém stavu oslavoval Jehovah jako někoho jiného, než je On, přestože Jehovah v něm byl přítomen (protože, jak už bylo řečeno, jeho vnitřní částí byl Jehovah). V pozdějším stavu, tedy ve stavu oslavení, však hovořil k Jehovah jako k sobě, protože On byl samotným Jehovah. Nebeská tajemství 19992

Co se týče samotného Pánova života, byl to život, ve kterém člověčenství neustále postupovalo směrem k Božství až k úplnému sjednocení. Nebeská tajemství 25232

Až do úplného konce svého života, kdy byl oslaven, Pán postupně a neustále od sebe odděloval a zbavoval se toho, co bylo pouze lidské. Jinými slovy - zbavoval se všeho, co získal od své matky, až nakonec nebyl již více jejím synem, ale Synem Božím, a to nejenom početím, ale i zrozením; a tak byl jedno s Otcem a byl samotným Jehovah. Nebeská tajemství 26492

Pán byl také ve zdánlivostech pravdy, když byl ve spojení s mateřským člověčenstvím; avšak jakmile je odložil, odložil s ním také tyto zdánlivosti a přijal na sebe Nekonečné a Věčné Božství samo. Nebeská tajemství 3405

Pán, když oslavil své člověčenství, odložil vše, co získal od své matky a přijal vše, co patřilo Otci. Pravé křesťanské náboženství 94

Pán si zvolil narodit se . . . uprostřed církve, která kvůli sebelásce a lásce ke světu zcela klesla do pekelného a ďábelského propria. Učinil tak proto, aby mohl svou Božskou mocí ve své vlastní lidské podstatě sjednotit Božské nebeské proprium s lidským propriem, aby se v něm staly jedním. Nebeská tajemství 256

Tak se vyplnilo to, co bylo předpovídáno a prorokováno od nejranějších časů lidstva.

Nejstarší církev . . . se klaněla Nekonečnému Zjevení, ve kterém je Nekonečné jako Bytí. Nekonečné Zjevení, ve kterém je Nekonečné jako Bytí, přijímali jako Božského Člověka, protože věděli, že Nekonečné Zjevení vycházelo skrze nebe z Nekonečného jako Bytí . . . Když začala nebeská církev upadat, předvídali, že Nekonečné Zjevení už nebude mít více možnost ovlivňovat jejich mysli a že by tak lidstvo zaniklo. Proto jim bylo zjeveno, že Jeden se bude muset narodit, aby učinil člověčenství v so-bě Božským a tak se stal stejným nekonečným zjevením, jaké bylo dříve, a konečně by se stal jedním s Nekonečným jako Bytím také tak, jak tomu bylo dříve. Nebeská tajemství 46872

Pouze skrze Božské člověčenství se může člověk přiblížit Bohu, a to bylo nyní člověku zviditelněno silnějším a přímějším způsobem skrze Pána, který své člověčenství učinil Božským.

Člověk by neměl hledat bezprostřední přístup k Otci, který je neviditelný a proto nepřístupný, se kterým se nelze spojit. On sám přišel na svět a učinil se viditelným, přístupným a schopným spojení s člověkem, a to jen proto, aby člověk mohl být spasen. Pokud totiž Bůh není v myšlení pojímán jako člověk, veškerá představa o Bohu je ztracena a je jako zrakem upřeným do vesmíru, tedy do prázdného prostoru, nebo se nasměřuje k přírodě nebo čemukoli viditelnému v přírodě. Pravé křesťanské náboženství 538

Nová Církev bude oslavovat jediného viditelného Boha, ve kterém je neviditelný Bůh jako duše v těle. Pouze tak může dojít ke spojení Boha a člověka, protože člověk je přírodní a proto i přírodně myslí . . . a protože veškeré spojení Boha s člověkem musí probíhat i opačným směrem a musí docházet ke spojení člověka s Bohem. Tato vzájemnost ze strany člověka je možná pouze s viditelným Bohem. Pravé křesťanské náboženství 787

Protože Pán, když byl tam, kde člověk, vyrovnal život přírodní mysli (přebývající ve zdánlivostech smyslů) životem duchovní mysli (přebývající v realitě nebe a Božství), je schopen opakovat teNebeská tajemstvío proces v každém, kdo je ochoten si nechat tímto způsobem pomoci z vyššího "Já" (Božského člověčenství) uvnitř, které teď můžeme nazývat "Božským Vykupitelem".

Protože Pán vysvobodil člověka z těchto zel tím, že učinil člověčenství v sobě Božským, Jeho Božské člověčenství se ve Slově nazývá "Vykupitel". Nebeská tajemství 6281

V zápasech nebo pokušeních lidí Pán uskutečňuje určité vykoupení, jako učinil obecné vykoupení, když byl na světě. Svými zápasy a pokušeními ve světě Pán oslavil své člověčenství, to znamená, že je učinil Božským. Podobně v těchto dnech s každým jednotlivým člověkem během jeho po-kušení bojuje za něho a přemáhá pekelné duchy, kteří ho zaplavují, a po pokušení ho oslavuje, tedy činí ho duchovním. Pravé křesťanské náboženství 599

Pán přišel na teNebeská tajemstvío svět, aby oslavil své člověčenství, protože takto se stal Vykupitelem, Obroditelem a Spasitelem na věky. Nesmíme se domnívat, že pro vykoupení jednou vykonané ve světě byli všichni od té doby vykoupeni; ale že neustále vykupuje ty, kteří v něho věří a dodržují jeho přikázání. Pravé křesťanské náboženství 5793

Knihy online