Články

NEBE A PEKLO

1758

EMANUEL SWEDENBORG 

II. české vydání 1932

Úsudky slavných spisovatelů o Swedenborgovi.

 

EI. Barrett-Browningová:

Jediné světlo, ozařující život posmrtný, nalézá duše moje ve Swedenborgově filosofii.

 

Ralph Waldo Emerson:

Někdy jsem uvažoval o tom, že by prokázal moderní kritice největší služby ten, kdo by poukázal na příbuznost mezi Shakespearem a Swedenborgem Lidský duch jest stále ve zmatku Touží po rozumu, touží po svatosti a jest stejné netrpěliv, je-li mu dáno jedno bez druhého. Jakž bývá u velikých lidí, zdá se i on (Swedenborg) rozmanitostí a nesmírnou velikostí svých schopností býti sjednocením několika osob, na způsob obrovských plodů, které v zahradě vyrůstají spojením čtyř nebo pěti jednotlivých květů. Jeden z missourií a mastodonů literatury, s nímž celé sbory obyčejných učenců nemohou se měřiti. Jeho heroická osobnost rozechvěla taláry celé university. Naše knihy jsou nepravdivé, nebol jsou zlomky . . . ale Swedenborg jest systematický a zahrnuje celý svět v každičké větě; všecky jeho pro­středky jsou uspořádány, jeho schopnosti pracují s astronomickou přes­ností. Jeho náboženství mysli za něho a lze ho použíti universálně; on obrací je všemi směry a ono hodí se pro každý oddíl života, označujíc a vysvětlujíc všecky okolnosti.

Odvažuji se tvrdit, že jako moralista Swedenborg převyšuje veškeru chválu a jakožto přírodozpytec, psycholog a theolog může činiti mnohé a veliké nároky na vděčnost a obdiv profesionelních a filosofických fakult.

Thomas Carlyle:

. . . Přemýšlel jsem o znamenitém poselství, s nímž byl vyslán ke svým lubhiním této epochy. Byl to muž velkého, nepopsatelného vzdání, mohutného matematického rozumu a nejbohabojnějšího a nejserafínštějšího duchovního uzpůsobení; muž, který jeví se mi býti vznešeným, lásky hodným i tragickým, vyjádřiv množství my­šlenek, kteréž, jestliže si je sám sobě vysvětluji, shledávám, že náleží k tomu, co jest v lidském smýšlení nejvznešenějšího a nejtrvalejšího.

Coventry Patmore

Nikdy mne neomrzí čísti Swedenborga, - jest nezměrně hluboký a přece prostý . . Shledáváte, že jeho díla překypují poznáním pravdy, a to v takové míře, že není jí rovna ve spisech neinspirovaných.

Stuart Mill:

Změř ho, jakožto muže védy s Newtonem a shledáš, že se mu vyrovná velikostí ducha; s Baconem a Platonem - a on jest veliký mezi největšími filosofy; s Boerrhavem a Hallerem - a on jest v přední řadě mezi fysiology; s theologickými spisovateli a vykladači Písma, počínaje od Origena až po Adama Clarkeho - a kdo se mu vyrovná ?

 

 

EMANUEL SWEDENBORG

NEBE A PEKLO.

(O NEBI A JEHO DIVECH A O PEKLE.)

PODLE VIDĚNÉHO A SLYŠENÉHO.



PŘELOŽIL

JAROSLAV IM. JANEČEK.

SPISŮ EM. SWEDENBORGA (SPISŮ NOVÉ CÍRKVE) SV. I.



1932.

NAKLADATEL JAR. IM. JANEČEK,

Praha-Král. Vinohrady, Legerova ul. 18.

 

 

 

Titul původního spisu:

DE COELO et ejus MIRABILIBUS

et de INFERNO.

Ex auditis et visis.

LONDINI MDCCLVIII.


OBSAH.

(0)

Úvod

 

(I) O NEBI.

(1)

O nebi a pekle

(2)

Pán jest Bůh nebe

(3)

Božství Páně tvoří nebe

(4)

Božství Páně v nebesích jest láska k Němu a účinná láska k bližnímu

(5)

Nebe jest rozděleno ve dvě království

(6)

Jsou tři nebesa

(7)

Nebe skládá se z nesčetných společností

(8)

Každá společnost jest nebem v menší podobě a každý jednotlivý

anděl nebem v podobě nejmenší .

(9)

Celé nebe ve svém souboru představuje jediného člověka

(10)

Každá jednotlivá společnost v nebi představuje jediného člověka

(11)

Každý anděl má tudíž dokonalou lidskou formu

(12)

Božské Člověčenství Páně jest příčinou, že nebe v celku

i v částech představuje člověka

(13)

Soubor z díla »Nebeská tajemství« o Pánu a Jeho Božském Člověčenství

(14)

Mezi všemi částmi nebe a všemi částmi člověka jest souvztažnost

(15)

Jest souvztažnost nebe se všemi věcmi na zemi

(16)

O slunci v nebi

(17)

O světle a teple v nebi

(18)

O čtyřech hlavních stranách v nebi

(19)

O proměnách stavu andělů v nebi

(20)

O čase v nebi

(21)

O předobrazeních a zjevech v nebi

(22)

O rouchách, v nichž andělé bývají spatřováni

(23)

O příbytcích a sídlech andělů  

(24)

O prostoru v nebesích  

(25)

O formě nebes, podle níž děje se tam přidružování a sdělování

(26)

O panování v nebi

(27)

O bohoslužbě v nebi

(28)

O moci andělů

(29)

O řeči andělů

(30)

O rozmlouvání andělů s lidmi

(31)

O písmech v nebi

(32)

O moudrostí andělů nebeských

(33)

O stavu nevinnosti andělů nebeských

(34)

Stav pokoje v nebi

(35)

O spojení nebe s lidským pokolením

(36)

O spojení nebe se člověkem prostřednictvím Slova [Božího]

(37)

Nebe a peklo jest z lidského pokolení

(38)

O pohanech, čili o národech, žijících mimo církev, v nebi

(39)

O dětech v nebi

(40)

O moudrých a sprostných v nebi

(41)

Soubor z díla »Nebeská tajemství« o vědomostech

(42)

O bohatých a chudých v nebi

(43)

O manželstvích v nebi

(44)

O činnosti andělů v nebi

(45)

O nebeské radosti a blaženosti

(46)

O nezměrné velikostí nebe

(II) O SVĚTĚ DUCHŮ A O STAVU ČLOVĚKA PO SMRTI.

(47)

Co jest svět duchů

(48)

Každý člověk co do svého vnitra jest duchem

(49)

O vzkříšení člověka z mrtvých a jeho vkročení do věčného života

(50)

Člověk po smrti má dokonalou lidskou podobu

(51)

Člověk po smrti má všecky smysly, všecku paměť, všecko myšlení a všecky náklonnosti,

které měl na světě; a nezůstaví za sebou nic, než svoje pozemské tělo

(52)

Člověk po smrti jest takový, jaký byl jeho život na Zemi

(53)

Rozkoše života každého jednotlivce přeměňují se po smrti ve věci souvztažné

(54)

O prvém stavu člověka po smrti

(55)

O druhém stavu člověka po smrti

(56)

O třetím stavu člověka po smrti, kterýž jest stavem vyučování těch,

kdož přicházejí do nebe

(57)

Nikdo nepřichází do nebe z bezprostředního milosrdenství

(58)

Není tak nesnadno, jak se myslivá, žíti život, který vede do nebe

(III) O PEKLE.

(59)

Pán vládne pekly

(60)

Pán nikoho neuvrhne do pekla, nýbrž duch sama sebe

(61)

Všichni, kdož jsou v pekle, jsou ve zlu a tím i v nepravdách,

pocházejících ze sebelásky a lásky ke světu

(62)

Co jest pekelný oheň a skřípění zubů

(63)

O zlomyslnosti a prohnanosti pekelných duchů

(64)

O zevnější podobě, poloze a množství pekel

(65)

O rovnováze mezi nebem a peklem

(66)

Člověk požívá svobody rovnováhou mezi nebem a peklem

(67)

Výbor z díla »Nebeská tajemství« o svobodě člověka, o vlivu a o duchách,

jimiž děje se sdělování

(68)

INDEX

(0)

ÚVOD.

Jest jistá důležitá otázka, kterou člověk často si dává, otázka, která tane mu na mysli zejména ve vážných chvílích života, kdy bud zahloubán jsa v myšlenky o vlastní své podstatě a určení života lidského, snaží se odhaliti těžkou záclonu, jež smyslům lidským zakrývá věčnost a život posmrtný, - anebo, kdy zkrušen vlastní svou nemoci, nebo stoje u lůžka svých drahých, chystajících se k odchodu v ono záhadné neznámo tam za hrobem, bezděky se táže sama sebe: Končí se smrtí vše - a pak již není nic ? Vše to, co hýbalo nebo hýbe člověkem, vše, co vytváří jeho bytost a jeho individualitu, jeho myšlenky, náklonnosti, jeho snahy, tužby, jeho vědomosti, pílí let nahromaděné, - vše to končí posledním výdechem plic a posledním úderem srdce ?

Člověk, jehož zpytavý duch rád zjednává si jasno o všech otázkách, vztahujících .se k jevům, jej obklopujícím, rád měl by zodpovězenu i tuto tak palčivou a pro jeho vnitřní klid tak ne­smírné důležitou otázku. Obrací se k vědě ,očekávaje zde odpověď ale věda, která ke všem otázkám zná vysvětlení a příhodnou odpověď, zde úporně mlčí. Nevíme a nebudeme věděti - ozvalo by se nanejvýše tazateli v odpověď. A odpověď ta doprovozena byla by důvodem, že otázka ta vymyká se jakémukoliv vědeckému badání.

Ale jest tomu skutečně tak ? Vyhýbavou odpovědí vědy neuspokojený tazatel otáže se sama sebe: Jestliže věda praví, že v přírodě nic nepřichází nazmar, ani síla, ani atom, - kam poděla se veškerá ta energie, která hýbala člověkem za jeho života ? Byla snad jen výslednicí chemických a jiných změn jednotlivých buněk tělesných a hasne, jako světlo uhasíná, když jest zničena činnost jeho zdroje ? Ale jest známo, že buňky tělesné podléhají změnám i tenkráte, kdy tělo je životu odumřelé, a přece jen nejeví se již nic takového, co mohli bychom zváti životem člověka. - Což jestliže byl tu poměr obrácený a řádné fungování buněk tělesných bylo podmíněno právě přítomností toho, co zoveme životem, přítomností síly, která uváděla v pohyb celou tu podivuhodnou a co do složitosti nemající sobě rovnou soustavu buněk, již zoveme tělem ? A jestliže smrt není ničím jiným, nežli oddálením se oné síly, jež stroj uváděla v pohyb, znamená nečinnost a rozklad stroje již to, že i síla podlehla zmaru ? Pozorujme stroj, hnaný elektřinou a výtečné fungující. Stačí jediný pohyb ruky, malé přesunutí vypínače - a stroj stane jako mrtvý. Jest to důkazem, že elektřiny již není, že již dále neexistuje ? Nikoliv; faktem jest jen to, že elektřina již nevchází do stroje a neoživuje jej ona však sama sebou existuje dále. Pozorujme virtuosa u klavíru. Údery obratných prstů na klávesy nástroje vykouzlené kaskády tónů uchvacují a vzrušují naši mysl. Zdá se, jakoby nástroj byl pln života, zpíval, mluvil, šeptal, jásal a hovořil s nejvnitřnější naší bytostí. A náhle zmlkne. Stojí tu mrtvý, němý, chladný. Pranic nás již neokouzluje. Život z něho uprchl. Ale jest tato jeho mrtvost důkazem, že jest mrtvo i to, co vyluzovalo podivuhodné, jímavé a nás vzněcující akordy ? Pravdou jest jen to, že virtuos odešel od klavíru, že zmizel našim očím, skryl se za portiérou jeviště. Virtuos a jeho nástroj, elektřina a stroj - jsou věci od sebe naprosto rozdílné. A nemůže tomu tak býti i u onoho podivuhodného stroje, jež zoveme lidským tělem ? Což jestliže za tímto viditelným lidským tělem skrývá se neviditelný člověk, síla nebo virtuos, kteří právě svou činností na tomto stroji nebo nástroji dodali mu života ?

Není vyloučeno, že takto zcela logicky může se nésti pochod usuzování člověka, který od vědy marně očekával odpověď stran posmrtného života.

Podobně člověk bude očekávati zodpovězení této své otázky od náboženství. A náboženství skutečně dá mu odpověď, že existuje nesmrtelnost a život po smrti. Ale otáže-li se jaký jest ten život - bude mlčet i náboženství.

Mlčící sfinga vědy a mlčící sfinga náboženství - jak málo útěšná to situace člověka, stojícího uprostřed nich obou, člověka, zmítaného sterými pochybnostmi a žádostivé volajícího po odpovědi.

Taková jest situace moderního člověka. Víra v autoritu náboženství zdá se býti podvrácena různými nezvratnými axiomy vědy, o nichž nemůže býti pochybnosti. Tisíceré rozumové důvody ohlodávají a rozviklávají basis nesčetných náboženských dogmat, během staletí vytvořených, dogmat, jejichž právo na existenci zdá se pomíjet, jakmile lidský duch exaktními a přírodními vědami vytříben k logickému usuzování. - - -

A přece jen zmíněná otázka, tak důležitá pro každého jed­notlivce, vrací se mu znova a znova, jako hlodající červ, zejména v trapných chvílích života, kdy neviditelná ruka píše na blánu budoucnosti příšerná slova »Memento mori !«, přichází jako ne­odbytný host, s nímž člověk musí, dříve či později, jedenkráte provésti definitivní zúčtování.

A přece jest k otázce té odpověď. Skytají ji spisy švédského učence a theologa Emanuela Swedenborga (1688 +1772). Studium života a spisů tohoto pozoruhodného muže poskytne každému vážnému a nepředpojatému mysliteli důkaz o vznešeném jeho poslání, majícím význam pro celé lidstvo. (Zevrubný životopis obsahuje spis: Emanuel Swedenborg, apoštol nového křesťanství. Napsal Jar. Janeček. Nákladem spisovatele, Praha-Král. Vinohrady, Legerova ul. 18.)

Jako učenec ovládající téměř všecky obory lidského vědění řadil se k nejpřednějším mužům své vlasti a své doby, již myšlenkami svými daleko předstihl. Požíval přátelství králova, byl členem předních učených společností a vynikajícím údem parlamentu. Význam jeho vědeckých děl nepohasl ani nyní po uplynutí půldruhého staletí od jeho smrti. Švédská královská Akademie věd vydala znovu jeho vědecké spisy a pozůstalé rukopisy, švédská vláda uctila jeho památku r. 1908 převezením jeho ostatků z Londýna do Upsaly, kdež v tamní katedrále pohřbeny poblíže hrobky slavného Linnéa a nad nimiž zbudován r. 1910 nádherný katafalk, odhalený za přítomnosti královy, r. 1910 konán v Londýně světový kongres ctitelů Swedenborgových za protektorátu švédského krále Gustava V . . .

Tak dostalo se skvělého zadostiučinění muži, jenž předčiv svou dobu, zůstal jí i v době bezprostředně následující nepochopen, ba dokonce podceňován.

Ve druhé periodě svého života psal Swedenborg svá theologická díla, která jsou schopna jasně ozářit veškeré otázky náboženského myšlení a cítění a tím člověka povznést ku pravému poznání vlastní své bytosti, a ke spojení jeho s Bohem, jakožto konečným cílem jeho existování. V tomto svém poslání stojí Swedenborg na výši, již dosud nikdo byl nedosáhl; on to byl, jenž vystihl a objevil vnitřní duchovní smysl Písma sv., bible.

»Jeho náboženská nauka a náboženská filosofie, - píše André Mousson v předmluvě ke svému maďarskému překladu díla »Nebe a peklo« - jest jednotné spolu souvisící systém podivuhodné, osvěžující pravdy, která vší svou podstatou zakládá se na Písmu sv. Nejhlavnější podmínkou pro přijetí těchto nauk jest: Upřímné srdce, jasná hlava a morální život. Nauky tyto nejsou pro lidi smyslně smýšlející. Pravdy, jimž Swedenborg učí, jsou vážné a zasahují tak mocně do

života, jako nižádné jiné náboženství na Zemi. Ony ukazují člověku též nejjemnější rysy vlastních jeho nedokonalostí a naznačují mu zároveň nejpřímější a nejkratší cestu, jak nedokonalostí těch se zbaviti. Nauky tyto vedou z temnoty a pochybování ke světlu a k jistotě, oslazují člověku kalich utrpení životních a odnímají smrti veškeré její hrůzy, ježto pomáhají mu dospěti k úplné jistotě o nesmrtelnosti duše a o existenci duchovního světa. Ony skytají vše, čeho jest třeba k upokojení srdce a mysli a činí člověka šťastnou bytostí. Biblicky a zároveň rozumové opírají se o ducha Písma sv., posvěcujíce literu, »která umrtvuje« a rozevírají skryté v něm poklady. Zde skutečně jest vše, co srdce může oblažiti a učiniti nás stejně smýšlejícími s anděly. Kdo tyto nauky jedenkráte řádně pochopil svým životem, ten jisté stane se dobrým a čím dále tím lepším člověkem.«

Znateli kulturních dějin známy jsou zprávy současníků o obzvláštních psychických schopnostech Swedenborgových, o jeho jasnovidnosti a jeho stycích s osobami zesnulými. Tak ku př. r. 1756 prodlévaje právě v Gotheborgu, oznámil a popsal Swedenborg veliký požár, který právě vypukl ve Stockholmě, vzdáleném od Gotheborgu jako Krakov jest vzdálen od Prahy. Vedle tohoto fakta, jež potvrzuje a vypráví sám známý německý filosof Im. Kant, pojí se ke jménu Swedenborgově celá řada jiných svědectví o jeho zvláštních schopnostech, o nichž čtenář nalezne bližší zprávu v.ži­votopise tohoto muže. Vzhledem k těmto svým schopnostem mohl Swedenborg pod titul své knihy »Nebe a peklo« napsati: »podle viděného a slyšeného.«

Dílo »Nebe a peklo«, jež v českém překladě předkládáme čtenářstvu, jest jen jedinou částí velkolepého celku spisů Swedenborgových, jichž anglické vydání zaujímá 26 velkých svazků. Latinský originál tohoto díla vydal Swedenborg roku 1758. Po té následovaly překlady do jazyka anglického, francouzského, německého, švédského aj. Celkem dílo to vyšlo téměř ve 20 jazycích (Latinsky, anglicky, francouzsky, německy, švédsky, dánsky, holandsky, italsky, polsky, welšsky, indicky, arabsky, maďarsky, japonsky, španělsky, česky atd.), mezi nimiž jest i jazyk arabský a indický. Z orientálních jazyků byl nejnověji roku 1910 vydán překlad japonský.

Pokud slovanských literatur se týče, bylo dílo toto vydáno r. 1880 v polském překladě, takže přítomný český překlad jest pořadově druhým ve slovanských literaturách.

Díla Swedenborgova byla doposud u nás neznáma. Teprve vydáním přítomného českého překladu díla »Nebe a peklo«, jehož prvé vydání vyšlo r. 1912, učiněn prvý krok, by i české čtenářstvo mělo příležitost seznámiti se s náboženskou filosofií velkého nordického apoštola nového křesťanství.

Ke konci ještě pokyn pro čtenáře. Do náboženské filosofie, obsažené ve spisech Swedenborgových, Ize vniknouti jen tehdy, jestliže spisy ty čteme soustavně, a jestliže je studujeme postupně, kapitolu za kapitolou a nikoliv snad přeskočmo. Totéž platí i o díle »Nebe a peklo«, jež jest jaksi úvodem k dalším spisům Swedenborgovým.

Překladatel.

 

 

Vysvětlivky překladatele.

 

Proprium = to, co jest přirozenosti člověka vlastní a její příslušností.

 

Ultimum = nejzazší, nejposlednější část nebo meze, kdež končí se jistý vliv nebo působení.

 

 

Citáty z Písma sv. uváděny podle vlastního překladu Swedenborga, kterýž překládal je přímo z původní řeči, hebrejštiny a řečtiny.

 

Závorky [ ] uzavírají ta slova, jež nejsou obsažena v originále díla, a jež překladatelem byla přidána za účelem větší zřetelnosti textu.

 

Slovo [Boží] = Písmo sv., bible.

 

Dílo »Nebeská tajemství« (Arcana Coelestia qui in Scriptura Sacra seu Verbo Domini sunt, detecta), jež autor cituje v poznámkách pod čarou, vydáno bylo v latinském originále r. 1747­1758 v 8 svazcích. Obsah citovaného výňatku z tohoto díla označen jest pod čarou vždy jedinou větou, za níž číslice značí číslo příslušného článku

Články