John M. Sutton
Příběhy patriarchů představují proces znovuzrozování člověka – a každý detail vypovídá o složitosti tohoto procesu. Ve Swedenborgových spisech se častokrát hovoří o znovuzrozování mnohem jednodušším způsobem, který se někdy může zdát až černobílý. Téměř jako „buď jsi znovuzrozen nebo ne“. Při vědomí vlastních chyb a nedostatků to může někdy být skličující; můžeme mít pocit, že jsme nedosáhli cíle. Jákobovy příběhy jsou mě velice povzbuzují právě v tom, že ukazují, jak nás Pán vede nejrůznějšími druhy nedokonalých stavů znovuzrozování. Učí nás, že Pán používá našich smíšených pohnutek, lží a dokonce i některých našich zlých stránek, aby nás mohl vést dále.
Zdá se mi, že Slovo „znovuzrození“ se používá k označení jak procesu, tak stavu. Z toho vyplývá, že je-li citováno bez kontextu, může vést k nedorozumění.
Můj zájem o tyto otázky ještě stoupl v době, kdy jsem se začal zabývat psychoterapií, a to především lidí, kteří byli v dětství týráni. Měli velké potíže si uvědomit, kdo vlastně jsou a co je skutečná láska. Nezaobírali se těmito otázkami na intelektuální úrovni, ale na hluboké úrovni toho, co je „dobré“ ve smyslu, co je tím pravým potěšením být milován. „Pravda“ jejich dětství o lásce byla taková, že to byla radost a zároveň teror. Jejich cesta ke svobodě být člověkem, jakým je Pán chce mít, vedla ze stavů zmatků, konfliktů, podvodů, manipulací a zloby. S po-svátnou úctou jsem občas sledoval, jak Pán používal lásky k pravdě, aby je vedl do stále hlubšího uvědomování si lží, které – nikoli svou vlastní vinou – zažívali jako pravdy, protože jim jako takové byly vykládány. Jsem těmto lidem vděčný za to, že se mnou sdíleli část své cesty.
Zdá se mi, že Jákobův příběh ve svém duchovním smyslu ilustruje některé zážitky těchto lidí. Příběh je naplněn velmi skutečnými lidskými postavami, které projevují žárlivost, manipulace, upřednostňování, úskočnost, lásku, podvody a odpuštění. Pán používá tyto lidské slabé a silné stránky, aby vyjevil vnitřní proces znovuzrozování.
IZÁK
Izák představuje racionalitu obecně a dobro racionality zvlášť. Podobně jako Izák, je racionalita pánem domu. Má vyšší vize, vidí dále, než přírodnost. Hledí dolů na vědecké poznatky a uspořádává je tak, aby světlo pravdy mohlo být v přírodním přítomno. To je její touha – a ta je v příběhu vyjádřena Izákovou touhou po synovi.
Izákovi se dostává syna skrze jeho ženu Rebeku. Swedenborg říká, že to představuje způsob, jak racionalita ovlivňuje přírodnost. Rebeka představuje pravdu v racionalitě – a Jákob posléze získává otcovo požehnání právě skrze Rebečin vliv a její upřednostňování Jákoba před Esauem. Tak se nám ukazuje, že jediný způsob, jakým Pán může dosáhnout nějaké změny v nás, je skrze pravdu. Většina lidí, kteří přicházejí do psychoterapie, si je vědoma obtíží a bolesti ve svém životě, které se jim zdají být nepochopitelné. Jsou si vědomi nedostatku řádu ve svém životě a chtějí tento stav změnit, ale nevidí příčinu, která ho způsobuje. Nebo se domnívají, že příčinu vidí; ta však většinou není skutečná, protože pravá příčina leží hlouběji. Musí vynaložit úsilí, aby uviděli pravdu, a skrze to pak mohou být vysvobozeni.
Izák je v příběhu vypodobněn jako někdo, kdo nemá žádný vliv a je manipulován. Tím je zobrazen způsob, jakým „dobro“ leží skryto ve všem, co se odehrává v přírodnosti, když procházíme procesem znovuzrození. V Nebeských tajemstvích v článku 36063 se píše, že na počátku procesu si vědomě nepřejeme dobro, které je skryto uvnitř. Leží skryto uvnitř a je proto přítomno v každé myšlence a činu. Na povrch vystupuje u těch, kdo jsou znovuzrozováni a u kterých organizuje a ovládá každou maličkost v myšlení a vůli. Tato část příběhu také popisuje skutečnost, že v průběhu druhého ze čtyř stupňů jsme poháněni láskou k pravdě, která má svůj původ v nějaké světské lásce. Je rozhodně uklidňující, že Pán může použít i naše vnější a často světské motivy, aby nám umožnil změnit se. Považuji za velmi důležité, aby se tyto skutečnosti zdůrazňovaly vždy, když mluvíme o znovuzrozování. Nikoli jako omluva pro naši sebestřednost, ale jako ujištění, že naše pády nejsou nezbytně známkou našeho nedostatečného duchovního vývoje. To je v protikladu s učením dřívějších církví, které zdůrazňují potřebu absolutní čistoty.
Je úžasné podívat se po mnoha letech, co se zabývám psychoterapií, zpět a vidět, jak každá otázka, kterou jsme se museli zabývat, se postupně vynořovala, jako když se loupe cibule. Zdá se mi, že to osvětluje způsob, jakým Pán používá lásky k pravdě a přivádí nás tak v pravý čas k většímu uvědomění. Připomíná mi to několik odstavců ze Swedenborgova Duchovního deníku (DD 3114-3115), které hovoří o tom, že existuje pouze jedna cesta, kterou nás Pán může vést – protože je jenom jedna cesta, která je „nejlepší“.
Ezau a Jákob jsou dvojčata, která nespojuje vzájemná láska, ale oboustranná touha po nadvládě. Znázorňují přírodnost na svém počátku. (NT 3321.1). Jistě zobrazují vnitřní a často i vnější konflikty, které vedou lidi k tomu, aby vyhledali psychoterapeutickou pomoc. Ezau je popsán jako „muž znalý lovu“ což představuje „dobro života, které má svůj původ ve smyslových pravdách a faktech“ (NT 3309).
Nepochybně jsou v dětství naše zkušenosti s „pravdou“ založeny na smyslovém vnímání prožívaném v hrubém prostředí. Nejedná se pouze o fyzické týrání, ale také o týrání emocionální a mentální a také o zásadní nedostatek pocitu bezpečí. Tyto okolnosti hluboce ovlivňují samotnou podstatu osobnosti člověka. K nějaké nápravě může dojít až v dospělosti, kdy se již zformovala racionalita.
„Dokud člověk nedosáhne dospělosti a nezíská skrze své smysly a faktické pravdy základní poznatky, nemůže být znovuzrozován …“ Nebeská tajemství 33104
Smyslové pravdy jsou velmi mocné. Dospělí, kteří byli jako děti týráni, jsou schopni rozumově uznat, že existuje ještě jiný druh lásky, ale ve skutečném životě tomu nevěří.
Vztah mezi Ezauem a Jákobem představuje jedinou cestu, kterou se nový život může skutečně uplatnit, skrze dobro pravdy a dobro poznání. V Nebeských tajemstvích (33322) vidíme, že tento proces začíná záležitostmi, jež se týkají pravdy. Člověk je potom pohnut láskou k nim, což je dobro nauk. Pak začne milovat pravdy, které jsou v naukách obsaženy, což je dobro pravdy, a nakonec začne toužit podle nich žít, což je dobro života. Je uchvacující se dozvědět, že tato touha po změně je vyjádřena Ezauovou chutí zabít Jákoba. Vztah, který začíná tak velkým vnitřním konfliktem, končí nejdojemnějším a nejdramatičtějším smířením zobrazeným setkáním a smířením Jákoba s Ezauem. Taková je často vnitřní osobní zkušenost lidí, kteří se touto cestou vydali. Na počátku se často nenávidí a opovrhují sebou, na konci cesty jsou sami se sebou v po koji.
Celý tento proces změny je popsán v duchovním smyslu Jákobovou cestou k Lábanovi, léty u něj strávenými, a prací, kterou tam vykonal.
Útěk
První noc po svém útěku tráví Jákob sám a zdá se mu o Pánovi na vrcholu schodiště andělů. Pán mu slibuje, že bude s ním a že mu požehná. To je slib péče Pánovy prozřetelnosti, „vždy přítomného Božství“ (NT 3733). Často je pro lidi, kteří procházejí traumatickými zážitky – ať už minulými nebo současnými – naděje v Pánovu prozřetelnost jedinou věcí, která je udržuje při životě. Několik lidi hovořilo o úryvcích z Bible nebo o vizích, kterých se v dětství drželi. Zdá se, jako by Pán poskytoval jistou zkušenost, podobnou Jákobově vizi v Bet-elu. Na počátku procesu jejich bezprostřední vztah s Pánem nemusí mít takový význam, ale později se pro ně může stát velice důležitou otázkou. Často se budou například ptát: „Jestliže mě Pán miluje, jak to mohl dopustit?“ Tato potřeba, aby byl do života zahrnut Bůh, může vyvstat v každém z nás. Swedenborg píše o těch, kteří nemají Slovo, následující:
Pravda, že On je Pánem, je před nimi skryta. Přesto však nejvnitřnější část jejich lásky a tedy nejvnitřnější část dobra ho musí mít na zřeteli. Nebeská tajemství 3768,3
Zajímalo by mne, zdali ono „mít na zřeteli“ znamená mít vědomí Božského Bytí. Pro mnoho lidí objevujících svou pravou totožnost se otázka, kdo je Bůh, stává velice důležitou.
Lában
Lában je bratrem Rebeky. Jejich otcem byl Betúel a jeho otcem byl Náchor, Abrahámův bratr. Jákob se tedy vracel ke svým kořenům.
Z duchovního hlediska je tato rodinná příbuznost velmi důležitá. Všechno duchovní příbuzenství vyrůstá z podobnosti dobra a pravdy. O Lábanovi je řečeno, že představuje „zprostředkující dobro vyvěrající z běžných věcí“, (NT 3612, 3665, 3676, 3818) tzn. dobro, jež je s lidmi, kteří, i když pobývají mezi pohany, patří do Pánovy církve. Právě skrze toto dobro se získává pravda, kterou pak Pán může použít. Proto dospělí, kteří vyrůstali ve světském a hrubém domově, mohou mít toto „zprostředkující dobro“. Nebeská tajemství pojednávají o způsobu, jakým Pán vede lidi z dětství, v odstavci 36652. Jako děti se učíme dvěma věcem. Jednu z nich Pán může použít, aby přinesl světlo do našeho života, a druhou nemůže. Jákobův příběh o tom, jak získal dvě ženy, jedenáct synů a mnoho stád, představuje způsob, jakým Pán vplývá do přírodnosti a obohacuje ji novým životem. Je do dlouhý a komplexní proces, kterým Pán lidi něžně přivádí na jejich cestu. Ukazuje, že Pán přijímá různé motivy, dobré i špatné, zmatené představy a vyšší i nižší pravdy k tomu, aby obohatil mysli a životy vyšší moudrostí a vyššími láskami.
Dobro, se kterým lidé mohou začít, v sobě zahrnuje potřebu být přijímán a milován rodiči, učiteli, vrstevníky a církevním společenstvím. Láska k sobě i ke světu je v tomto počátečním dobru přítomna. V Nebeských tajemstvích čteme:
Všechny náklonnosti k dobru a pravdě pocházejí od Pána, ale jak sestupují a vplývají do náklonností, které nejsou pravé, jsou překrucovány. Z vnějšího pohledu se jak pravé, tak nepravé náklonnosti mohou jevit stejně a jejich pravá povaha může být odhalena jenom zkoumáním cílů, které sledují. NT 37962
A v pododstavci 3 nacházíme tuto úžasně povzbuzující myšlenku:
Někdy se může člověku zdát, že jeho cíle jsou sobecké i tehdy, kdy tomu tak není. Je tomu tak proto, že vždy, když člověk něco zvažuje, táže se, jak se to dotkne jeho samého. Činí tak zcela pravidelně a ze zvyku. Jestliže si však někdo přeje dozvědět, jaké potřeby má sám skutečně na zřeteli, stačí, když si povšimne svých příjemných pocitů a zkoumá, jsou-li vyvolány chválou a oslavou jeho osoby nebo nějakou nesobeckou službou. Nebeská tajemství 37963
Jedná z otázek, která se v psychoterapii řeší téměř vždy, je právě zmatek v otázce sobectví. Lidé mohou mít pocity viny, že utrácejí za sebe mnoho času a peněz a tato vina jim nedovoluje se rozhodnout pro žádné další změny. Také mají velké nejasno v otázce, kdy není sobecké říci druhým lidem. „Ne“.
Lában představuje podstatnou etapu na cestě, kterou nás Pán vede, ale jak nám příběh ukazuje, její užitek se vyčerpává a musí být opuštěna.
Slouží tomu, aby mohly být představeny pravé pravdy a dobra; a jakmile je tento úkol splněn, je odložena. Nebeská tajemství 3982
To způsobuje určitou bolest. V příběhu Lában věří, že podle tehdejšího zákona mu patří vše, co je Jákobovo, takže dokážeme pochopit jeho hněv, když zjistí, že byl „okraden“. Tím je zobrazena bolestná a radikální změna, kterou lidé musejí ve svých životech udělat. Musejí opustit víru, že veškerý život pochází z nich samých. V životě i v psychoterapii tuto změnu často doprovází upuštění od snahy všechno a každého kolem sebe kontrolovat. Znamená to utkat se strachem a nechat odejít starosti. Podobá se to kroku v programu Anonymních alkoholiků, ve kterém se zcela odevzdávají do rukou Boha.
Ráchel a Lea
Ráchel je nádherná a žádoucí, ale může být provdána až po Lee, která není tak přitažlivá a žádoucí. Tím se zobrazuje zkušenost, kdy před sebou vidíme úžasný způsob života, ale po mnoho let ho nejsme schopni žít.
Uvědomujeme si například krásu Swedenborgovy Pravé manželské lásky, ale naše prvotní zkušenosti s manželstvím v sobě obsahují potíže a spory. Proto není příliš ku prospěchu předkládat Pravou manželskou lásku jako něco, co musíme zažívat, chceme-li, aby naše manželství bylo „úspěšné“. Realita je taková, že „v dnešních dnech ji zažívají pouze někteří“ (NT 2727, 2728, ML 59-59, 69, 74). Skutečně se budeme moci radovat z pravé manželské lásky, až když projdeme touto etapou vývoje. Podobně tomu je v psychoterapii. Pravda o tom, jaké by to bylo být osvobozeni od minulosti, je krásná a žádoucí, avšak současná realita je s ní ve frustrujícím kontrastu.
Osvobodit se znamená opustit sebestřednost, která způsobuje zlost, nízkou sebedůvěru a poddajnost a která byla rozhodující pro naše přežití. Potřebujeme si vážit typu pravdy představované Leou, protože ta je jedinou cestou, kterou nás Pán může přivést k daleko nádhernější pravdě – Ráchel. Z těchto dvou manželství Jákob získal své bohatství a svá stáda. Jákob v příběhu rozmnožení svých stád opět představuje Pána, který využívá nečistých stavů. Skvrnité a strakaté ovce a kozy představují pravdy znečištěné nepravdami a dobra znečištěná zly. V nebeských tajemství o tom Swedenborg píše:
Čisté dobro, tedy dobro, se kterým není smíšeno žádné zlo, se nenachází u žádného člověka. Ani u něho nenaleznete žádnou ryzí pravdu, která by nebyla smíšena s nějakou nepravdou. … Avšak zla, která u člověka přebývají, jsou různého druhu. Jsou zla, se kterými dobra nemohou být směšována a jsou zla, se kterými to možné je, a totéž platí i o nepravdách. Nebeská tajemství 3993
Rozdíl spočívá mezi zly, které jsou opakem lásky k Bohu a bližnímu (například různé formy nenávisti, odplaty, krutostí a z nich vyplývající opovrhování druhými ve srovnání se sebou), a zly, která nejsou opakem lásky k Bohu – jako je například sebeláska, ze které pak vzniká láska ke společenskému postavení a poctám, které jsou také spojeny s láskou k Bohu a bližnímu. V Nebeských tajemstvích se píše, že smíšená zla s dobry a nepravdy s pravdami jsou Pánem úžasným způsobem uvedeny do řádu. Nejsou spolu navzájem směšovány a už vůbec netvoří jednotu.
Tón těchto odstavců je soucitný a přijímající, což je velice potřebné pro mnoho lidí, kteří se pokoušejí změnit své životy. Zdá se, že klíčovou otázkou pro ně je, jak pohlížejí na Boha a bližního ve srovnání se sebou. To jsou základní otázky, které se v psychoterapii opakovaně objevují. Stávat se celým člověkem je vnitřní proces, který se však ukazuje ve vztahu k druhým.
Četba následujících ukázek jen zvyšuje můj úžas nad způsobem, jakým s námi Pán pracuje:
Aby člověk mohl být veden ze stavu starého člověka do stavu nového, světské vášně musí být odloženy a místo nich musí přijmout nebeské náklonnosti. Toho je dosahováno nesčíslnými prostředky, které zná pouze Pán sám. . . . Když je člověk obracen ze starého člověka v nového, tedy když je znovuzrozován, nestane se tak v jednom okamžiku, jak se někteří lidé domnívají, ale děje se tak po mnoho let. Celý proces skutečně probíhá po celý lidský život až do jeho konce. Nebeská tajemství 40633
Z tohoto procesu si uvědomujeme jenom velmi malou část. Swedenborgovy spisy vysvětlují, že přírodnost si není vědoma toho, že je znovuzrozována, ani jak se to děje.
Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. Jan 3,8
Příběh skutečně nikdy nekončí, protože pokračuje životem Josefa, ale tato jeho část má krásný konec. Dříve než se bratři usmíří, zápasí Jákob s andělem a je mu dáno nové jméno. Smysl celé psychoterapie spočívá v tom, aby si člověk dokázal odpovědět na otázku „Kdo jsem“?, a začít nový život. Jistě k tomu čas od času patří zápasit „dlouho do noci“. Když se bratři usmíří, vítá Jákob bratra dary a říká mu: „Vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží“. (Gen 33,10) Mnoha lidem, kteří vykonali tuto cestu, se přihodilo, že v určitém okamžiku uznali, že Pán je s nimi a že se stal pravým zdrojem radosti a síly.
Závěr
Domnívám se, že je zde velmi nápadná podobnost mezi duchovním smyslem těchto kapitol a tím, co jsem mohl sledovat při psychoterapii. Soudím, že podporuje nedirektivní přístup k psychoterapii, protože Pán je přítomen a řídí vše zevnitř. Úlohou psychoterapeuta je stát vedle svých klientů a umožnit jim objevovat jejich duchovní stav pomocí zdrojů, které jim Pán opatřil. Podle mého soudu příběh podporuje přístup minimalizující zásahy psychoterapeuta, který by si měl být vědom toho, že pracuje společně s Pánem. Také upozorňuje Církev, jejíž hlavním úkolem je vyučovat o znovuzrozování, aby vyučovala vyváženě a nevzbuzovala nerealistická očekávání vzhledem k čistotě motivů a jasného myšlení, jak se často může zdát. Oblasti, kde jsem si vědom negativních dopadů na lidi, se týkají především manželství a sebeúcty mladých lidí. Občas může být obtížné vyrovnat se s rozporem mezi vyučováním pravdě a přijetím potřeby toho stavu, který v příběhu zobrazuje Lában.
Já se pokouším dosáhnout jisté rovnováhy tak, že předkládám cíl, který si Pán pro nás přeje, ale zároveň uznávám, že my všichni jsme na cestě a Pán je u nás přítomen a pracuje s námi, aby nás vedl dále. Není proto třeba propadat zoufalství, když vše není dokonalé. Je to cesta na celý život.