Michael Stanley
Swedenborg zdůrazňoval tu vlastnost lidské přirozenosti, že je v ní neustále přítomno Božství jako Zdroj jejího života. Jaký to má na člověka vliv?
Kdyby Bůh nebyl neustále přítomen ve všech částech lidské mysli, rozpustila by se jako bublina ve vzduchu a obě části mozku, ve kterých mysl působí z prvotních principů, by se rozplynuly jako pěna. Pravé křesťanské náboženství 302
Bůh přebývá v člověku, protože člověk je stvořen v souladu s božským řádem. Dokud člověk žije v souladu s tímto řádem, Bůh je v něm plně přítomen. Odchýlí-li se však od něj, Bůh v něm je přesto přítomen, ale pouze v nejvyšších oblastech jeho duše. Tím mu dává schopnost chápat, co je pravdivé, a chtít, co je dobré, tedy schopnost rozumět a náklonnost k milování. Dokud však člověk žije proti řádu, zavírá si nižší oblasti mysli neboli ducha a zabraňuje Bohu, aby sestoupil dolů a naplnil je svou přítomností. Takto je Bůh v člověku, ale nikoli člověk v Bohu. Je obecným zákonem nebe, že Bůh je v každém člověku, ve zlém i dobrém – ale člověk není v Bohu, pokud nežije podle řádu. Pravé křesťanské náboženství 70
Každý anděl i člověk má nejvnitřnější nebo nejvyšší stupeň, nebo nejvnitřnější či nejvyšší cosi, do čeho Božství od Pána vplývá nejprve a z čeho uspořádává ostatní vnitřní záležitosti podle stupně řádu v nich obsaženého. Tento nejvnitřnější nebo nejvyšší stupeň můžeme nazvat vstupní branou Pána k andělu a člověku a jeho nejvlastnějším místem v nich … . Z tohoto důvodu člověk také žije na věky. Co však Pán činí a uspořádává v tomto nejvnitřnějším, nevplývá otevřeně do vědomí žádného z andělů, protože to přesahuje jejich myšlení a moudrost. Nebe a peklo 39
Swedenborg popisuje člověka jako bytost jež v sobě nemá žádný život ze sebe. V tomto smyslu nemá ve skutečnosti ani žádné své vlastní Já – jenom se mu to tak jeví. Pouze Bůh má skutečně Já, jako nezávislý zdroj Života.
Bůh je Já, Jediný a První, Bytí a Trvání v sobě, Zdroj všech věcí, které jsou a trvají … . V Písmu rovněž zjevuje, že On je Já jsem neboli Bytí, pravé Já a Jediný, který je v sobě – a tak Počátek a Zdroj všech věcí. Pravé křesťanské náboženství 22
Vnitřní zdroj jako slunce
Pravé Já nebo Zdroj v člověku je to, co se dnes někdy označuje ter-mínem Božství v člověku – to, co je společné všem lidem (a co se v hin-duismu se to nazývá Atman). Když je v duchovním světě otevřen vnitřní zrak člověka, aby si mohl uvědomit Božství v sobě, jeví se jako slunce na duchovní obloze.
Toto Já, které je Božským bytím, není na nějakém místě, ale s těmi a v těch, kteří jsou na různých místech, a podle míry, ve které Ho přijímají … ale protože Ho nikdo nemůže přijmout takového, jaký je o sobě, jeví se tak, jaký je ve své podstatě, tedy jako slunce nad andělskými nebesy. Pravé křesťanské náboženství 253,4
Pán je sluncem nebe andělů a toto slunce se objevuje před zraky andělů, když jsou pohrouženi do duchovní meditace. Totéž může spatřit zřením svého ducha člověku na zemi, ve kterém přebývá církev. Pravé křesťanské náboženství 767
Paprsky tohoto duchovního slunce jsou láska a pravda, které odpovídají teplu a světlu přírodních sluncí.
Slunce, které v druhém životě dává světlo andělům a celému nebi, je Pán. Ohněm je Jeho božská láska, která dává teplo života každé živé bytosti a světlem je Jeho božská pravda, která osvěcuje všechny, kdo ji přijímají … teplo a světlo, které vycházejí z nebeského slunce, se proto nazývají duchovními, protože v sobě mají život. Život, který přijímají živé bytosti v teple a z tepla, nepochází ze slunečního tepla hmotného světa, ale z tepla nebeského slunce. Tento proces nastává, když duchovní teplo vplývá do tepla přírodního a je pociťováno v těle jako prosté teplo. V něm je však životní teplo, které má svůj původ v lásce, která je teplem nebeského slunce. Nebeská tajemství 8812
Toto slunce se zrakům andělů jeví jako hořící, protože láska a oheň si navzájem odpovídají. Jejich oči nemohou vidět lásku, ale místo ní to, co jí odpovídá … Na duchovní úrovni je Božská láska dokonce pociťována jako oheň. Božská láska a moudrost 87
Nad andělským nebem je Slunce, které je čistou láskou. Zdá se být právě tak ohnivé jako slunce přírodního světa. Andělé a lidé přijímají z tepla, proudícího z tohoto slunce, vůli a lásku, a ze světla pak rozum a moudrost. Věci patřící životu se nazývají duchovní, zatímco ty, které se řinou z pozemského slunce, jsou přijímači života a nazývají se přírodní. Prostor středu života se nazývá duchovním světem, který má své vlastní slunce, a prostor přírody se nazývá přírodním světem, který má také své vlastní slunce. Manželská láska 38011
Božská láska žhne zevnitř tak mocně, že je vždy nutný určitý stupeň odstínění.
Pán jako slunce nevplývá do nebes bezprostředně, ale žár Jeho lásky je postupně na jednotlivých stupních zmírňován, což se jeví jako zářící pásy kolem slunce. Andělé jsou navíc ke své ochraně před jeho vlivem zahaleni řídkými mraky. Nebe a peklo 120
Ze slunce duchovního světa vplývá Pán do duší a myslí lidí se stejným teplem a světlem. Teplo je ve své podstatě Jeho božskou láskou a světlo Jeho božskou moudrostí; a Pán přizpůsobuje oboje schopnostem a přirozenosti každého jednotlivého anděla a člověka. Činí tak pomocí duchovní-ho vzduchu nebo atmosféry, která je přenáší. Slunce je tvořeno Božstvím, které Pána bezprostředně obklopuje. Je od andělů vzdáleno tak jako po-zemské slunce od lidí; jinak by i oni byli zahubeni. Pravé křesťanské náboženství 6412
Swedenborg tím nemyslí, že by Pán nebo Božství skutečně byly oním sluncem, protože i toto slunce je pouhým zdáním neboli souvztažností Božství o sobě. Proto upozorňuje:
Ať se nikdo nedomnívá, že toto slunce duchovního světa je Pán Sám. Bůh o sobě je Člověk. První z věcí, které vycházejí z Jeho Lásky a moudrosti, je ohnivá duchovní věc jevící se zraku andělů jako slunce. Vždy a všude, kde se Pán zjevuje andělům v osobě, zjevuje se jim jako člověk, někdy v slunci, někdy mimo něj. Božská láska a moudrost 97
Dva světy
Dvě slunce, duchovní a přírodní, jsou srdcem a středem dvou světů; světa vnitřního člověka a světa vnějšího člověka.
Je vnitřní a vnější člověk. Vnitřní člověk je v duchovním světě a vnější v přírodním. Proto první z nich je ve světle nebe a druhý ve světle pozemském. Nebeská tajemství 6055
Vnitřní člověk je utvářen podle podoby nebe a vnější člověk podle podoby světa, protože vnitřní člověk je nebem v nejmenší formě a vnější člověk je světem v nejmenší formě, tedy mikrokosmem. V člověku se duchovní svět pojí se světem přírodním, a to tak, že duchovní svět v něm vplývá do přírodního světa natolik bouřlivě, že si toho může povšimnout, věnuje-li tomu pozornost. Nebeská tajemství 6057
Osvícení
Z toho plyne, že osvícení člověka duchovní pravdou a moudrostí přichází z duchovního slunce (nebo vyššího Já), které je uvnitř a je svého druhu vnitřním zrakem.
Osvícení se uskutečňuje světlem nebe, které pochází od Pána jako od slunce onoho nebe … Když je rozum osvícen Božským světlem, přijímá pak jako pravé to, co je pravé, vnitřně to uznává a jakoby to vidí. Tak vypadá zjevení těm, kdo jsou v lásce pravdy z dobra při četbě Slova. Nebeská tajemství 87802
Nebeské světlo osvěcuje rozum, protože je Božskou pravdou, která vychází od Pána jako od slunce, a nebeské teplo vzněcuje vůli, protože teplo je dobrem lásky, které rovněž vychází od Pána jako od slunce. Člověk takto přebývá mezi anděly a ti mu zprostředkovávají od Pána chápání pravdy a lásku k dobru. Nebeská tajemství 103302
Ti, kteří jsou osvíceni při četbě Slova, nahlížejí zevnitř, protože jejich nitro je otevřeno – a když je nitro otevřeno, je ve světle nebe. Toto světlo vplývá dovnitř a osvěcuje, přestože si toho člověk není vědom. Je tomu tak proto, že vplývá do poznatků v paměti člověka, a ty jsou v přírodním světle. Člověk je pokládá za vlastní, a proto není schopen tento vliv vnímat. Přesto si podle různých znamení může povšimnout, že byl osvícen. Nebeská tajemství 105512