Život na Měsíci
Alfred Acton II
Je na Měsíci život? Mohou se Spisy [Emanuela Swedenborga] mýlit? Jak lidé Nové církve, kteří věří, že náboženství musí mít smysl, vyřeší problémy, které vzniknou, když se střetne věda a zjevení?
Jak víme, Swedenborg podal zprávu, že viděl duchy z Měsíce. Jeho pozorování těchto duchů se odehrálo během zhruba pěti minut z jeho třicetileté zkušenosti ve druhém světě. Naproti tomu jsme na Měsíci již byli a neviděli jsme tam žádný pozorovatelný život. A co víc, na základě našeho nejlepšího porozumění vědě na Měsíci není žádná atmosféra, žádná voda, žádné jídlo, a tak ani žádný život, tak jak ho známe.
Jsou tato dvě prohlášení, jedno ze zjevení a jedno z vědy, v rozporu? Nejprve si povšimněme, že Swedenborg sám v Principii přijímá realitu života na jiných planetách. Pravděpodobně má na mysli také Měsíc. Avšak takový život se bude nutně svou formou odlišovat. Atmosféry kolem planet, které nutně musí být na různých planetách různé, jsou příčinou této různorodosti. Swedenborg uzavírá: „Pokud bychom však na těchto [jiných] zemích mohli předpokládat existenci živočišné říše stejného druhu jako ta naše, pak musíme také předpokládat, že bude podléhat stejným nahodilým událostem, změnám, modalitám a sériím, kterými musí projít, aby dospěla ke stejné dokonalosti; protože ale nemůžeme předpokládat, že v těchto ohledech jsou všechny ostatní světy naprosto podobné tomu našemu, tak nemůžeme předpokládat ani to, že by byly obývány naprosto podobnou rasou živých bytostí“ (Principia, díl II, kapitola III, „O rozmanitosti světů“, úvodní poznámky). Jinými slovy, Swedenborg nikdy neočekával, že život, jak ho známe, bude existovat na jakékoli planetě mimo naši vlastní, a to kvůli povaze atmosfér obklopujících planety.
Swedenborg si také dobře uvědomoval, že na Měsíci není žádná atmosféra podobná naší. Věděl, že tam není voda ani jídlo, jak je známe. Místo toho předpokládá nějaký jiný druh atmosféry, která by se lišila od atmosfér, které známe, a tak [předpokládá] nějakou velmi odlišnou formu života. V Duchovním deníku č. 1670 například Swedenborg uvádí, že život na jistém jiném měsíci je podobný životu na našem Měsíci. Tamní duchové mají tělesné formy, které jsou tak éterické, že nechtějí, aby se říkalo, že mají tělo. Swedenborg dodává: „Ale zda snad nebyli z jedné z oběžnic Jupitera, který je jako [náš] Měsíc obklopen jiným druhem atmosféry, a že tedy tito duchové jsou nějakým jiným druhem stvoření v takovém malém světě, s jiným druhem těl, to si nejsem jistý, ačkoli mi něco takového naznačili. Jelikož jsem nemohl mít představu o žádném jiném druhu lidí než těch, kteří žijí na zemích obklopených atmosférou, proto, i když neznalý žádného pozitivního faktu, přesto bych rozhodně neodmítl tento předpoklad, protože tělesné formy jsou plně řízeny stavem atmosfér a mnoha dalšími věcmi, které příslušejí zemím, na kterých žijí.“
V současné době věda i zjevení říkají, že na Měsíci není žádný život, jak jej známe. Jinými slovy, věda i zjevení se shodují v tomto základním poznání. Rozdíl je v tom, že zjevení říká, že tam existuje jiný život než život, jak jej známe.
Mimozemský život se – ve druhém světě – Swedenborgovi jevil jako docela podobný životu na naší planetě. Swedenborg viděl muže z Měsíce, který měl na sobě malou čepici, docela běžnou čapku typickou pro Švédsko zvanou moppa. Další člověk ze vzdálené planety na hvězdném nebi byl viděn s plstěnou čepicí. Na Jupiteru viděl ovce atd. Má taková vize nutně znamenat, že ve vesmíru jsou plstěné či obyčejné švédské čepice? Myslím, že ne. Při zvažování věcí viděných v jiném světě musíme použít pravidla pro zření, která se na ně vztahují. Víme, že věci jsou v onom světě viděny tak, jako by byly vytvořeny z hmotné substance, protože to je způsob, jak se věci jeví.
Zde na Zemi si rozvíjíme abecedu času a prostoru, která nám umožňuje vidět věci v druhém světě v kontinuu časoprostoru. Takže pokud tento princip použijeme na mimozemský život, lidé, které Swedenborg viděl, nemusejí ani trochu vyhlížet v podobě své fyzické konstrukce, jak se jeví na jejich vlastní planetě. „Malí zelení mužíčci“ se mohou v duchovním světě jevit jako pozemšťané. Ve skutečnosti se Swedenborg jednou setkal s lidmi, kteří vypadali jako opice, ale zjistil, že když žili na zemi, vůbec nevypadali jako lidoopi. Byli to lidé žijící na ostrovech bez náboženství (viz O Písmu č. 116).
Je pravděpodobné, že to, co viděl Swedenborg při pohledu na lidi z Měsíce, bylo souvztažné znázornění lásky, kterou si měsíční duchové přivlastnili v kontextu našeho časoprostorového světa. Jinými slovy, nemusíme ve vesmíru hledat plstěné čepice nebo ovce nebo lidi v tělech podobných těm našim, i když jim vychází dunění z břicha, pijí vodu a jedí jídlo.
Dochází ke konfliktu vědy a zjevení?
Z mého pohledu přinejmenším v tématice lidí na Měsíci neexistuje žádný konflikt mezi tím, co říkají Spisy a co říká věda. A ani by takový konflikt neměl existovat. Důkaz našich smyslů i důkaz zjevení musí nějakým způsobem souhlasit. Pokud se zdá, že nesouhlasí, existuje několik možností. Buď naše chápání zjevení je nesprávné, nebo naše chápání vědeckých údajů je nesprávné, nebo naše chápání obojího je nesprávné. Údaje samy o sobě nejsou nesprávné. Pouze naše interpretace se může mýlit. Jako lidé Nové církve přijímáme dvě základny pravdy: fyzický svět, který Bůh stvořil, a zjevení, kterým Bůh pověřil (viz Duchovní deník č. 5709). (V této souvislosti vás odkazuji na článek publikovaný v časopisu New Philospohynazvaný „Paradigms of Revelation – Paradigmata zjevení“. Článek popisuje různé způsoby, jak se dívat na „fakta“ zjevení.)
Měli bychom se tedy pokusit vyřešit problém týkající se života na Měsíci? Pokud ano, myslím, že musíme uznat, že naše informace jsou velmi neúplné. A také, když toto úsilí vynakládáme, nesnažíme se ospravedlnit za zjevení, jaksi ve víře, že musíme bránit Pána, místo opaku? Pokud jde o mne, raději nepřijímám žádnou konkrétní teorii, která se snaží tento problém vyřešit, a to jak kvůli neúplnosti našich informací, tak i kvůli mému vlastní konkrétnímu paradigmatu.
Nicméně je zajímavé povšimnout si různých teorií, které lidé Nové církve v různých časech předložili. Shromáždil jsem deset takových teorií a každou z nich uvedu a stručně okomentuji. Možná, že když je budete číst, naleznete některou, která vám bude znít pravdivě, ale jak jsem řekl, osobně dávám přednost postoji „počkat a vidět“.
Zde jsou zmíněné teorie:
- Teorie „domov nikoho“. Podle této teorie lidé kdysi žili na Měsíci, ale všichni zemřeli. Tato teorie obvykle předpokládá, že tam byl život, jak jej známe. Předpokládá, že tam kdysi byla voda a vzduch, a tak i trvalý život. Problémy s touto teorií zahrnují skutečnost, že Měsíc je mladší těleso nebo alespoň současné těleso s naší planetou. Tato teorie tedy předpokládá vývoj života a ztrátu tohoto života časově před počátkem lidského života na této planetě. Věda také prokázala, že důvod, proč na Měsíci neexistuje žádná atmosféra jako naše, je ten, že Měsíc jako těleso je příliš malý na to, aby vyvinul dostatečnou gravitační sílu pro udržení atmosféry. Pokud je důvodem velikost, mohlo k tomu dojít někdy dřív? Spisy dále uvádějí v Posledním soudu č. 9 a 10 a v Objasněné Apokalypse č. 726:7, že duchové jsou kolem planety svého původu. Pokud život na planetě zemře, tito duchové jsou přemístěni na jinou planetu. Vzhledem k tomu, že Swedenborg v popisu svého setkání s duchy z Měsíce hovoří o obyvatelích Měsíce žijících zjevně v přítomnosti, je obtížné mít je opravdu za obyvatele jiné planety.
- Teorie chybné identifikace. Tato teorie přijímá vše, co se praví o Měsíci, ale tvrdí, že když andělé řekli Swedenborgovi, že lidé byli z našeho Měsíce, mýlili se – ve skutečnosti to byl nějaký jiný měsíc. Kontext pasáží o životě na Měsíci se zdá toto pojetí problematizovat. Například když Swedenborg v Duchovním deníku č. 1670 mluví o duchách z jiného měsíce, prostě říká „jako duchové na Měsíci“ s kontextem jasně identifikujícím náš Měsíc. Je pravda, že v latině neexistuje určitý člen a že podle mého nejlepšího vědomí Swedenborg nikdy neříká „náš“ Měsíc versus nějaký jiný měsíc, kontext se však zdá odporovat teorii nesprávné identifikace. Další problémy s teorií chybné identifikace zahrnují vážnou otázku o povaze zjevení. Pokud by andělé v této věci Swedenborga informovali nesprávně, v jakých dalších oblastech se ještě mýlili?
- Futuristická teorie. Tato teorie uvádí, že jelikož v nebi není čas, lidé z Měsíce tam mohli žít po době Swedenborga. Lidé z naší Země nebo nějaké jiné planety mohou jednoho dne začít obývat Měsíc a tito lidé mohou být lidmi, se kterými Swedenborg mluvil. Problém s touto teorií spočívá v tom, že ačkoli v duchovním světě neexistuje čas a prostor, tak jak je normálně chápeme, není tam ani budoucnost. Budoucnost jako taková je nekonečná a nestvořená a lidé budoucnosti jsou stejně tak ne-koneční. Nikdo neexistuje, dokud se nenarodí v čase a prostoru. Přemýšlet nad budoucími lidmi jako již existujícími se zdá být v rozporu s tímto obecným principem.
- Teorie dutého měsíce. Podle této teorie ze Spisů vyplývá, že lidé nežijí na povrchu Měsíce, ale uvnitř Měsíce. Vzhledem k tomu, že na Měsíci není atmosféra, měsíční lidé musí být pod povrchem, kde může být podpora pro život, jak jej známe. Bohužel pokud vím, věda nám říká, že Měsíc je pevná planeta, nikoliv dutá, což je pro tuto teorii problémem. Také je docela přehnané předpokládat, že latinské „in“ by se mělo v tomto kontextu překládat jako „uvnitř“. Neexistuje žádný důkaz, že by Swedenborg měl na mysli nějaký takový význam.
- Teorie malých lidí. Měsíční lidé jsou extrémně malí, menší než mravenci, a tak přestože tam jsou, ještě jsme je nespatřili. Variantou této teorie je Teorie skrytých lidí, která uvádí, že i když na Měsíci byli lidé, když jsme se tam dostali, schovali se před námi, a tak jsme je neviděli. Později je, možná, uvidíme. Obě tyto teorie mají problémy se zdůvodněním, proč nemáme žádný důkaz o životě, jak jej známe.
- Teorie špatného místa. Tato teorie říká, že i když život na Měsíci existuje, naše znalosti povrchu Měsíce jsou velmi malé, protože jsme přistáli na jednom konkrétním místě. Kdybychom přistáli na Sahaře, mohli bychom najít nějaké formy života? Lidé tam jsou, ale zatím jsme je neobjevili. Odpověď na otázku: „Kdybychom přistáli v poušti, věděli bychom o životě?“ zní: „Ano.“ Na poušti je hojnost života, jak jej známe. Život, jak jej známe, není přítomen v žádném z materiálů, které jsme přivezli z Měsíce, což vytváří problém s touto teorií i teorií malých lidí.
- Teorie plynných lidí.Na základě podnětu z Duchovního deníku č. 1670, že lidé na jiném měsíci žijí v jiném druhu těl, tato teorie říká, že lidé na našem Měsíci žijí v jiném druhu těla, v těle z plynu, neviditelném pro náš zrak. Problém s touto teorií je, že ve světě s velmi malou gravitační silou by plyn měl ještě větší problém zůstat pohromadě jako tělo než zde na zemi. Kdybychom chtěli postulovat plynné lidi, potřebovali bychom novou řadu fyzikálních zákonů. Principia, jak bylo uvedeno výše, naznačuje, že takový nový soubor zákonů je neobhajitelný, avšak to teorii nevylučuje.
- Teorie duchovního smyslu. Tato teorie uvádí, že vědecká fakta ve Spisech se neliší od vědeckých faktů v knize Genesis. Obojí využívá představy v mysli člověka pro předání duchovní pravdy. Obojí je časové a není dáno jako zjevení. Musíme použít nauku reprezentací, významů a souvztažností, abychom pochopili pravdu uvedenou v těchto „příbězích“ o měsíčních lidech. Tato teorie není v žádném sporu s obecnou pravdou podanou v Zemích ve vesmíru ohledně života kdekoli jinde ve vesmíru o nic víc, než by byla ve sporu s obecnou teorií Genesis1, že Pán stvořil nebe a zemi. To se však netýká podrobností či konkrétností uvedených v knize Země ve vesmíru. Konkrétní fakta mohou být chybná, ačkoli obecná prohlášení jsou jasně pravdivá. Teorie vysvětluje obecné prohlášení Spisů, že planety existují kvůli životu, konstatováním, že mnoho semen na Zemi neprodukuje život, přestože všechna byla stvořena pro život. Hojnost zajišťuje existenci života. Planety mohou být mrtvé, a přesto nejsou v rozporu s obecnou tezí, že existují kvůli životu. Problém s touto teorií je, že pokud začneme odmítat „fakta“ zjevení, kde se zastavíme? Nesnažíme se stát soudcem pravdy, místo abychom nechali pravdu, aby nás soudila ona? Měli bychom odmítnout narození z panny? Existenci éteru? Jaká pravidla by měla platit, aby nám zabránila dělat zjevení naším obrazem namísto opaku? (Znovu vás odkazuji na můj článek v Nové filozofii.)
- Teorie ploché země. Tato teorie, vycházející z konceptu „rovin“, postuluje na Měsíci dvojrozměrný svět. Protože lidé na Měsíci žijí v dvourozměrném světě, jsou pro nás trojrozměrné lidi neviditelní. Tato teorie se zdá být v rozporu s nezbytností času a prostoru ve stvoření. Musíme být pevně zakotveni v čase a prostoru, abychom mohli žít do věčnosti. Dvě dimenze „nezakotvují“.
- Teorie „obecné skutečnosti v pořádku, ale konkrétní detaily nepravdivé“. Jak naznačuje název, tato teorie říká, že obecná pravda, pokud není v rozporu s vědou, je správná. Tato teorie dále konstatuje, že konkrétní detaily jsou nesprávné. Swedenborgova mysl jako prostředník pro tyto pravdy se mohla mýlit; koneckonců byl to jen člověk a byl omezen myšlením 18. století. Jeho spisy jsou jeho, nikoli Slovem Božím, protože to jsou jeho spisy a ne Boží; mohou být stejně tak chybné jako spisy kteréhokoli jiného smrtelníka. Samozřejmě, že měl některé velmi zajímavé vhledy o „duchovnosti“, které nám mohou pomoci. Teorie odmítá koncept Božského zjevení ve prospěch lidského rozumu. Její eklektická povaha přetváří Boha v obraz člověka, ačkoli velmi odlišným způsobem než je ten, který je popsán v teorii „Duchovního smyslu“.
Již jsem se vyjádřil, že sám preferuji postoj „počkat a vidět“, ale možná některá z výše uvedených teorií může být pro čtenáře opravdu přitažlivá nebo snad některý čtenář navrhne ještě další a ještě přitažlivější teorii. Pro mě je důležité to, že rozpoznáme obě základny pravdy a budeme mít pokoru přijmout předpoklad, že je to naše chápání jednoho nebo obou zdrojů, kde chybujeme.
Příspěvek převzat ze SwedenborgStudy.com