Ian A. Arnold
Právě v této době můžeme pozorovat ve Spojených státech, v Británii a také v mé zemi, v Austrálii, výraznou vlnu zájmu o anděly. Možná dorazí i sem do České republiky, nebo se tak už stalo. Swedenborg říká, že přicházíme na svět s vrozenou schopností věřit nadpřirozeným věcem. Přesto, že tato predisposice je obvykle udušena cynismem a nadměrnou závislostí na tom, co nám sdělují naše smysly nebo co může být vědecky prokázáno, přesto opakovaně proráží na povrch – a alespoň po určitou dobu můžeme zažít krásnou otevřenost a připravenost k přijetí nadpřirozených zkušeností a zážitků jako skutečných a pravých. Samozřejmě to neplatí o všech lidech, ale o některých to říci lze, a je jich mnoho, mnoho tisíc. V těchto dnech vychází kniha za knihou a všechny nacházejí své čtenáře. Vydavatelé si stěžují, že nejsou schopni uspokojit poptávku dostatkem vhodné literatury. 7. září, právě před měsícem, jsme v The New Church College v Manchesteru pořádali slavnostní oběd u příležitosti vydání nejnovějšího přírůstku do stále rostoucí rodiny knih zabývajících se anděly. Jmenuje se „An Angel At My Shoulder“ (Anděl u mého ramene) a je to sbírka skutečných příběhů o setkání s anděly, redakčně upravených a převyprávěných autorkou, paní Glennyce Ackersley, která pracuje u nás ve škole. Zatím bylo vydáno deset tisíc výtisků a pokud budou rychle rozebrány, předpokládá se další vydání před Vánocemi. V březnu tohoto roku uspořádali Swedenborgovi následovníci ve Spojených státech „První každoroční oslavu andělů“ v malém venkovském středisku za Filadelfií, zvaném Bryn Athyn, a k jejich úžasu se přihlásilo více než tisíc lidí.
Otevřenost vůči existenci andělů, tedy vůči tomu, že skutečně jsou a že nám jsou nějakým způsobem velmi blízko, že nás ovlivňují a často jsou schopni nás vést a ochraňovat, je – v moderní době – do značné míry jevem 90. let. Dokonce ani mezi křesťany se o nich až donedávna příliš nemluvilo a nebyl o ně velký zájem. V současné době jsme však svědky velké touhy vidět, rozumět a pochopit život nově a jinak. Samozřejmě, že je vždy nebezpečné zobecňovat! Ale je to pravda alespoň u povzbudivého počtu lidí, kteří jsou nespokojeni a nešťastni z vědeckého nebo humanistického pohledu na svět a život. Chtějí věřit, že je tomu jinak.
Doufám, že jste postřehli, že jsem řekl: „v moderní době“. Dovolte mi ještě jednou zopakovat, co jsem řekl:
Otevřenost vůči existenci andělů, tedy vůči tomu, že skutečně jsou a že nám jsou nějakým způsobem velmi blízko; že nás ovlivňují a často nás jsou schopni vést a ochraňovat; je – v moderní době – do značné míry jevem 90. let.
Chci tím říci, že po všechny věky, od nejstarších dob a civilizací, o kterých něco víme, existuje množství dokladů víry v anděly. Vezměme si například jen to, co dnes víme o starém Babylónu, Persii, Egyptu, a všude objevíme hluboce zakořeněnou víru v anděly. Stejně tak tomu je ve všech světových náboženstvích, v hinduismu, islámu, judaismu a křes-ťanství – a všude nalezneme mnohé z toho, co se říká o andělech a o způ-sobu, kterým překlenují prostor mezi Bohem a lidstvem.
Swedenborg žil v jiné době a za mnoho věcí, které napsal o andělech, a za to, že trval na tom, že jsme neustále ovlivňováni z duchovního světa, byl odmítán a opovrhován. Přitom můžeme říci, že alespoň na určité úrovni pouze poukazoval na víru, která byla ve starých dobách samozřejmá a ši-roce rozšířená, zachránil ji před zapomněním a uvedl ji zpět na ústřední a důležité místo, které ji kdysi patřilo.
Jádrem všeho, co Swedenborg napsal, ať už to bylo o Bohu, o Bibli či o andělech, je názor, že neexistuje pouze tento svět, který vidíme kolem sebe – tento hmotný svět stromů a květin, východů a západů slunce – ale že jsou světy dva. Dále že tento hmotný svět, který vidíme kolem sebe, vzniká a je udržován neviditelným světem duchovním, se kterým je těsně spojen i v té nejmenší maličkosti. Duchovní svět je naopak udržován životem a energií vplývající do něho od Boha. My jsme schopni vidět věci pouze velice částečně a izolovaně. Vidíme schéma naší sluneční soustavy a naši malou planetu, jak tam pluje zdánlivě udržována gravitační silou Slunce. Jenomže toto je pohled zvenku dovnitř, my se však musíme pokoušet podívat se směrem zevnitř ven.
Nyní vám přečtu několik velmi krátkých úryvků, které Swedenborg napsal o vztahu přírodního, tedy hmotného, a duchovního světa. V rozsáhlých dvanáctisvazkových Nebeských tajemstvích, která vydal v letech 1749 – 1756, píše:
Protože každá jednotlivá věc, existující ve světě a přírodě, vzniká a trvá – tedy je udržována v existenci – něčím, co ji předchází, plyne z toho, že se tak děje ze světa, který je nad přírodním systémem, a který se nazývá duchovní svět. NT 4524
Jinde píše:
Duchovní svět vplývá ve svět přírodní a oživuje všechny jeho části, lidi i anděly. SDT 3
Tento svět nemůže být za žádných okolností oddělen od světa duchovního. Veškerá jeho energie, které jsme si vědomi, vše, co se zde děje, je výsledkem toho, co do něho vplývá z duchovního světa. Duchovní svět je světem příčin, zatímco přírodní svět je světem účinků. AO 1206,1207
Nejenže zde jsou dva světy, duchovní a přírodní, které jsou spolu takto úžasně spojeny, ale každý z nás je Bohem stvořen tak, že nejenom můžeme žít, ale dokonce žijeme v obou světech současně. Uvedu nyní krátkou citaci ze Swedenborgovy knihy „Nový Jeruzalém“:
Člověk je stvořen tak, že současně žije v duchovním i hmotném světě. V duchovním světě žijí andělé a v hmotném lidé. NJ 36
A pokračuje:
Protože jsme takto stvořeni, máme všichni své vnější a vnitřní části. Vnitřní máme, protože žijeme v duchovním světě, a vnější pro život v hmotném světě. NJ 36
To vše znamená, že žijeme svůj život na dvou úrovních v daleko větší míře, než si uvědomujeme. Hluboko na nevědomé úrovni žijeme v duchovním světě. Na vnější povrchové úrovni žijeme v tomto světě, kde se potkáváme s ostatními lidmi, nakupujeme, navštěvujeme přátele a příbuzné, plánujeme dovolenou na příští léto, máme starosti se svými dětmi atd. Život není v žádném případě tak jednoduchý, jak se zdá. V žádném případě nejsme odříznuti a izolováni, jak se zdá. Žijeme současně ve dvou světech. Ve vnitřním a vnějším světě. V duchovním a přírodním. A Bůh nás stvořil tak, že je to možné. Není divu, že Bible hovoří o lidech, kteří se v tomto světě modlili, ať už přitom stáli, seděli nebo klečeli, a zároveň viděli do duchovního světa. Mnoho let po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista jeden z jeho nejbližších následovníků, apoštol Jan, žijící v té době na ostrově Pathmos, píše, že se ocitl u vytržení ducha v den Páně a uslyšel za sebou mocný hlas a když se otočil, spatřil Pána. (Zj. 1,10)
Není řečeno, že by někam chodil nebo byl někam přenesen. Jednoduše říká, že byl „v duchu“ a byly mu ukázány události, které se děly v duchovním světě. Jeho vnitřní neboli duchovní zrak byl otevřen právě tak, jak se stane každému z nás po naší smrti.
Duchovní svět je podle Swedenborga světem, do kterého přicházejí všichni lidé, dobří i zlí, kteří jednou žili v tomto světě. Swedenborg tvrdí, že nikdo nebyl stvořen tak, aby žil v tomto přírodním světě na věky. Ze své lásky nás Bůh volá k životu a chce nás v nebi navěky obdarovávat štěstím a plností života. Nejprve se však rodíme zde, abychom měli šanci zvolit si ze všech kontrastů a možností, které si zde postupně uvědomujeme, kým chceme být. Ti, kteří se rozhodnou pomáhat ostatním lidem a být jim užiteční, po smrti vytvářejí nebeská společenství a stávají se anděly. Ti, kteří si umínili žít pouze pro sebe a pro to, co mohou ze života získat, vytvářejí po smrti společenství v pekle a stávají se zlými duchy.
Až do posledních okamžiků našeho života na tomto světě naše vnitřní já nejen žije nevědomě v duchovním světě, ale je ve spojení jak s nebeskými anděly, tak zlými duchy v pekle a je jimi ovlivňováno. To není žádný důvod k panice či strachu. Ve skutečnosti potřebujeme být ovlivňováni z obou stran. Tak to Bůh zamýšlel a naše postavení pak vypadá takto: Zlí duchové jsou přitahováni našimi náklonnostmi, které jsme zdědili po svých rodičích a předcích – soustředit se jen na sebe, sobecky se oddávat světu a vychutnávat si jeho příjemnosti. Andělé jsou naopak přitahováni něžnými, láskyplnými, ryzími a svatými náklonnostmi v nás, které Swedenborg nazýval „pozůstatky“. Proto si někdy uvědomíme, že jsme taženi dvěma směry a že se musíme rozhodnout, kterému z nich dáme přednost. Kdo z nás, co jsme se zde dnes sešli, nikdy takovýto vnitřní zápas nezažil. Kdo z nás se v sobě nikdy netrápil nad dvěma možnostmi svého dalšího postupu, kdy jsme se cítili být k oběma stejně puzeni. Je téměř jisté, že když měl být Ježíš ukřižován, slyšel v sobě hlasy, které mu říkaly, že se měl zachránit a zanechat své činnosti. Patrně ho ony hlasy také přesvědčovaly, že ten řvoucí dav kolem něho není hoden jeho utrpení. A zároveň druhá část v něm ho nabádala, že musí vydržet a přes všechnu podlost a zlo se nenechat zlomit. Všichni zažíváme něco podobného a procházíme nekonečným množstvím obměn tohoto vnitřního boje.
V době, kdy se v Betlémě Ježíš narodil na tento svět, tedy téměř před 2.000 lety, poměry v duchovním světě byly stále chaotičtější. Za obvyklých okolností Bůh ze svého milosrdenství pozoruje a usměrňuje přítomnost zlých duchů u lidí a omezuje jejich vliv na lidi, kterému by, pokud by byl příliš silný, nemohli odolat. Tenkrát tomu však bylo jinak. Zlí duchové začínali lidem vládnout a působili, že lidé konali činy proti svému lepšímu úsudku a proti své vůli. V evangeliích máme například dojemný příběh o otci, který přinesl k Ježíšovi svého mladého syna, zda by mu nepomohl. „I přivedli chlapce k Ježíšovi. A když ho duch spatřil, hned chlapce zkroutil křečí, padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: „Od kdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství. A často jej zlý duch srazil dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“ A Ježíš tak učinil. (Mk 9,14 a násl.). Hlavním důvodem, proč Bůh přišel na tento svět jako Ježíš, bylo překonání onoho chaosu a obnovení rovnováhy, aby lidé na zemi mohli i nadále mít svobodnou vůli. Nicméně i dnes se můžeme rozhodnout být ovládnuti zlými duchy. Poddáme-li se jim, obsadí každou naši myšlenku, převrátí každý argument, přesvědčí nás, že lež je pravdou a zlo dobrem. A když se jim to podaří, děláme hrozné věci. Lžeme, podvádíme, klameme. A co hůře, za příhodných okolností pácháme na druhých zločiny. „Jak je to všechno možné?“ ptáme se. Je to možné, protože jak jsme si řekli, zveme zlé duchy z pekla, aby žili v našich srdcích a myslích.
V první knize Bible, v knize Genesis, v první kapitole ve verši 26, čteme: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ Po staletí si lidé lámali hlavy, proč je zde použito množné číslo „učiňme“. Swedenborg vysvětluje, že je to odkaz na pomoc andělů (NT50). Bůh zve anděly, aby s ním pracovali, ovlivňovali lidi na zemi a pomáhali je vést do nebe. A o to se také andělé neustále snaží. Swedenborg říká, že nás skutečně stále sledují a jakmile pocítí činnost zlých duchů, kteří se v nás pokoušejí rozvířit naše sobectví, zlost, netrpělivost či cokoli jiného, snaží se nás směřovat proti těmto sklonům. „Andělům“, píše Swedenborg, „není povoleno žádné násilné jednání, a tedy ani zničení zlých náklonností a falešných předpokladů člověka. Musí postupovat jemně. Jejich úkolem je také dohlížet na zlé duchy z pekla, což dělají mnoha způsoby. … Duchové z pekel člověka ustavičně napadají, andělé poskytují ochranu …“ (NT 5922).
Kolik je u každého člověka andělů a zlých duchů? Kolik jich je s vámi? Swedenborg říká, že jsou dva a dva. Dva andělé a dva zlí duchové, a to proto, že jsme všichni jak myslící, tak cítící bytosti. Myslíme a cítíme. Máme hlavu a srdce. Jeden z andělů se v nás snaží vzbudit dobré pocity, zatímco druhý se nás snaží vést pravdivými myšlenkami. A naopak. Jeden zlý duch se v nás pokouší vyvolat ošklivé, temné pocity a druhý nám podsouvá falešné ideje. (viz NT 5848)
Život v tomto vnějším světě, kde se nyní nacházíme, je určen k tomu, abychom se naučili nebeským způsobům. A nejeno abychom se jim naučili, ale také si je zamilovali. Lidé se domnívají, že smyslem života na tomto světě je hlavně vydělávat hodně peněz, být slavný, mít nádherný dům nebo být důležitou a vlivnou osobou. Ne. Život nemůže být naplněn žádnou z těchto věcí. Není pro nás přirozené milovat nebeský způsob života. Není nám přirozené milovat a sloužit druhým lidem. A proto Ježíš řekl, že se musíme „znovuzrodit“. Naštěstí nejsme v našem úsilí o znovuzrození osamoceni. Nejenom že je s námi Bůh, který nám dává k dispozici a podpoře svou sílu, ale jsou s námi také andělé, kráčejí s námi, podporují nás a povzbuzují. To je jejich radostí. Swedenborg o nich píše: „Nic jim neposkytuje větší potěšení a nenaplňuje je větším štěstím, než odstraňování zla od člověka a jeho vedení do nebe.“ (AZ 5992)
Často se nám zdá, že boj není vyrovnaný. Někdy máme pocit – nebo to tak není? – že zlo je silnější než dobro. Částečně je tomu tak proto, že zlým duchům na nás vůbec nezáleží. Starají se pouze o sebe. Chtějí se pouze chytnout příležitosti, kterou jim dává naše slabost, a oddat se svým fantaziím. Je to jako u někoho, kdo si povolí, aby byl vzrušován pornografií. Lidi na obrázcích ho naprosto nezajímají. Zajímá se pouze o sebe a touží pouze po svém uspokojení. A právě tak zlí duchové, kteří jsou s námi, jsou hrubí a bude-li jim to dovoleno, budou nás ničit. Jak rozdílní jsou andělé! Když jsou nablízku, mají na nás přímý vliv, „ovlivňují nás tak jemně jako nejněžnější větřík. Zlí duchové však jako potopa … “ (NT 641)
Je tu ještě jeden důvod. Andělé neodpovídají zlým duchům způsobem „oko za oko, zub za zub“. Jinými slovy, není to otázka dohadování se a odmítání každého návrhu a počítání každého nečistého a neznovuzrozeného pocitu, který zlí duchové vzbudí. Andělé, píše Swedenborg, pracují na hlubší úrovni. Soustřeďují se na naše cíle (NT 1645). Tak například když zlí duchové vyvolají myšlenky na nevěru a cizoložství u ženatého muže či vdané ženy, reagují andělé tak, že se snaží vpustit do vědomí jejich naděje a ideály spojené s jejich manželstvím. Možná, že zpočátku se to nejeví tak účinně jako podněcování k cizoložství. Ve skutečnosti je však toto působení daleko účinnější … dáme-li si příležitost přijít s ním do styku a nechat se jím ovlivnit.
Na začátku jsem řekl, že je dnes mnoho lidí, kteří tvrdí, že mají vlastní zážitky s anděly a že o tom vychází mnoho knih. Pravdou je, že všichni máme zážitky s anděly, ale běžně si jich nejsme vědomi. Své zážitky s nimi můžeme navíc rozmnožovat. „Čím více má člověk lásky k dobru a pravdě,“ píše Swedenborg, „tím raději pobývají andělé v jeho přítomnosti.“ (NT 1740). Pojďme tedy, soustřeďme se a milujme vše, co je Boží a od Boha, vše, co je dobré a pravé, správné a krásné, vše, co druhým pomáhá a skutečně podporuje jejich vývoj a štěstí, a budeme zažívat přítomnost andělů neustále.